Miloš, Karel, Králova řeč a jiné řeči...

První kolo prezidentských voleb je za námi a v souvislosti s posledními předvolebními debatami a hlavně s projevy dvou vítězů prvního kola na tiskových konferencích mne nemohla nenapadnout jistá paralela.

Mnozí vyčítají Karlu Schwarzenbergovi jeho méně srozumitelný projev. Nejsem bedlivým pozorovatelem jeho projevů, ale řekla bych, že se v tomto ohledu velmi snaží a lepší se. Zrovna tak sklidil mé sympatie Vladimír Franz, na kterém na začátku kampaně bylo patrné, že není rétor a rovněž s mluveným slovem bojuje.

Nedávno dávali na ČT film „Králova řeč“, skvělý snímek o boji anglického krále Jiřího VI. s vadou řeči a právě Schwarzebergův projev mi tento film připomněl. S ním i to, že s vadou řeči se dá bojovat a zlepšovat, ale s vadami charakterů a dalšími, to je mnohem, mnohem obtížnější, ne-li vůbec nemožné.

Nehodlám zacházet do detailů ohledně jednotlivých kandidátů, jejich plusů a mínusů a dopadu toho či onoho, v případě jeho vítězství, na společnost a její vývoj.
Zarazila mě však v projevu Miloše Zemana, který následoval po projevu Karla Schwarzenberga, ta míra jeho negace, kterou reagoval. První co mne napadlo je, že bude v této strategii patrně pokračovat a tak nějak si říkám, že je to vlastně dobře, protože si sám pod sebou podřezává větev. Sází na naštvanost voličů a negaci a je otázkou, jestli je to ten správný tah na bránu.

V senátních volbách v roce 2010 v Karlovarském kraji překvapivě zvítězil s velkým náskokem dosavadní senátor a starosta Božího Daru Jan Horník nad bývalým hejtmanem Josefem Pavlem. K vítězství se 72 procenty hlasů mu pomohla hlavně negativní kampaň jeho soupeře, která paradoxně Josefa Pavla zcela potopila.

Byla bych ráda, kdyby voliči slyšeli na slova pozitivní, upustili od všeobecné lidové nasranosti a zvolili toho, kdo dokáže s noblesou sobě vlastní zůstat i ve volebním boji nad věcí a slibovat jen to, že se bude snažit, protože nic jiného vlastně ani slíbit nemůže.

*
Diskutovat můžete i ZDE