Super článek. Pořad jsem neviděl, s myšlenou v zásadě souhlasím, ale...

Jako se vším - ve virtualitě je sice na druhé straně živý člověk, nicméně pokud někdo nesnese virtuální reakce, nemá tam lézt, má si to držet od těla v té míře, jakou unese.  JInak je to trochu jako když se pořežu nožem a namísto, abych si řekl, že mi nepatří do ruky, když jsem nemehlo, začnu obviňovat výrobce nožů.

ale, ... takto bych to nesrovnávala. Když někdo bodne, také nelze vinit nůž. ten má v ruce konkrétní člověk.

Tím nemyslím kočkování tady v diskuzích 

Neviděl jsem...ale s myšlenkou blogu vesměs souhlas :)

To jsem ráda. Až bude chvilka, doporučuji pustit z archivu

Hezky jste to napsala

 Děti a ty, co ještě rozumem nedospěli, považuji za virtuálně ohrožený druh. Silné příběhy a nejen ty "polopatě" mohou aspoň varovat.

Díky 

Štěpánko, výborný článek! 

V hlavě se mi řadí do fronty myšlenky a otázky jako o závod - přemýšlím, jak to téma uchopit na hodině občanky... Děti dnes informací o bezpečnosti na sociálních sítích mají řadu, ale na vždy je považují za něco víc než za téma, které se mají naučit ke zkoušení... Myslím, že je potřeba používat k osvětě právě silné příběhy, nejen pro děti.

Díky!

Já děkuji za příspěvek, Heleno, .

Tak.

...ba.

Varačko VÁŽENÁ, schází mi slova, ještě že zvládnu aspoň karmovat.

... díky.

Plně s Tebou Štěpánko tento názor sdílím. Virtuálně se dá hodně ublížit (trošku jsem už zažil), ale je to jednoznačně, jak píšeš, o zodpovědnosti člověka za své konání. Hezká úvaha a .

Vidím to kolem sebe a řekla bych, že to lidé dost podceňují a překvapuje mne, jak k tomu kolikrát přistupují.

Díky