- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Tady to vidím jinak. Talent je určitě fajn, ale osobně si víc budu vážit víc člověka, kde vím, že dřel, makal, snažil se, pracoval na sobě... než hejska, kterému jde vše tak nějak samo.
Ze zkušenosti odjinud (sportu) mám pocit, že když člověk bez talentu, ale s pílí, něčeho dosáhne, tak si toho váží, vydrží u svého sportu, je nadšený, motivovaný... Kdežto talentovaný má pocit, že je vše brnkačka a nemá patřičnou úctu... a pak toho zanechá.
Stručně - někdy je sama cesta cílem.
Cesta opravdu bývá cílem, ale v tomto tématu bych tímto příměrem šetřila.
Talent , múzu... vidím podobně jako lásku.
Člověka, který poctivě dře, ale bez talentu, si mohu vážit, částečně ho i obdivovat, ale ne milovat.
Stručně - pocitářům nestačí ke štěstí optimalizační úloha
..mám momentálně klidové období, Štěpánko...tudíž toho ode mně příliš neočekávejte.
... i vaše klidnová návštěva zde potěší, Františku
Byv "nestarší" ten hoch?
Snad mladší jenom troch!
Výborné téma a dobře napsané.
V umění se vždycky projeví, co je vymyšlené a co je napadnuté.
... ráda blogem potěším
K těm malířům... talent neexistuje, talent je jen mýtus. Přiveďte mi sedmileté dítě, co ještě vůbec nic neumí a namaluje se mnou excelentní realistický obraz. Protože vím, jak se to dělá, a tomu děcku to řeknu. Bude limitováno jen svými motorickými schopnostmi (proto říkám sedmileté). Kdo umí psát, umí i malovat, když ví, jak na to. 10 000 hodin učení a každý je umělec-řemeslník. Tím nemyslím "umělce" co se dělají zajímaví nějakým vnitřním rozerváním a tajemnem, aniž by skutečně uměli a malují zhruba to, co slon trsem trávy (viz jeden skvělý pokus v Zoo Mnichov).
Myslím, že s veršováním to bude podobné. 10 000 hodin práce a každý je odborník. Talent je podle mě maximálně 2 procenta celku, proto nedůležitý. Víc je zapálení pro věc, chtění, urputnost, cílevědomost a vnitřní stabilita, která člověku nedá přestat, i když to zrovna neklape.
... tak to jsem názorově zcela někde jinde .
Ale nic proti rozmanitosti ...
A já bych neučil ani rytmus, ani rým a ani stavbu a nechal bych ho dělat to...co ho baví a dělá to rád a dělá to tak, jak to vnímá a jak se mu to líbí:)
Proč ho svazovat něčím, co možná za půl století bude vnímáno jinak a proč ho nenechat se přirozeně rozvinout? :) Osobně si myslím ... že něco jiného je sport (talent, osobní předpoklady + technika a dřina) a něco jiného to, co bývá nazýváno ... uměním ve smyslu vlastní tvorby :)
Jsem přesvědčená, že naučit se základům řemesla je důležité i v umění. Pak se tím člověk může a nemusí řídit.
Sice se říká, že mnoho úžasných věcí i vynálezů vzniklo proto, že dotyčný nevěděl jak se to dělá a dělal to jinak, ale bez určitého základu by to nedokázal.
Nejen začínající poeta se může stát bez jakéhokoliv vedení a příkladu géniem, ale s větší pravděpodobností vysmívaným kašpárkem (což se nestane, když do toho vloží naučené řemeslo). Pokud nemá dost nadání bude to sice těžkopádné, ale akceptované...
Já nevím, možná místo smíchu by bylo fajn ukázat tomu chlapci jak se tvoří stavba básně a co je to rým a rytmus. Nemusí to mít vysledek, ale taky ho to může nakopnout. Za pokus to stojí, u dětí vždycky.