Kolik je bohů, paní?

Zastavily mě dvě příjemné mladé cizinky po cestě z práce na prostranství mezi Arkádámi a City Tower.

Pixabay

Slušně pozdravily, představily se, že jsou z Jižní Koreje, a zeptaly se, jestli mi mohou položit pár otázek. Ze zvědavosti jsem přitakala. Jedna vytáhla tablet a začala mi ukazovat obrázky doplněné textem v bublinách. Zároveň z tabletu polopaticky střídavě četly.
„Myslíte si, že je jeden bůh nebo je jich víc?“ byla první otázka.
Podívala jsem se vzhůru do mlhy, ve které se ztrácely vršky výškových budov, usmála jsem se a pomyslela jsem si: Tak co Stvořiteli, co jim mám říct?

Dívky využily mé vstřícnosti a zastavení a ponořily se do výkladu prezentace na tabletu. „Bůh není jeden - je Bůh Otec a Bůh Matka …“, drmolily a o sto šest vysvětlovaly.
Usmívala jsem se.
Odkazovaly na Bibli, knihy Mojžíšovy a další.

„Bůh je jeden,“ říkám.
„Není, podívejte…“ rejdila jedna snaživě prstíkem po tabletu.

Na to, že mě občas zastaví Jehovisté, nebo jiní šiřitelé různých náboženských směrů, jsem si už zvykla. A když mám náladu, zapředu s nimi vlídně takový hovor, že to po chvilce sami vzdají.

„Víte jaké má Bůh jméno?“ zkouší mne.
„Bůh nemusí mít jméno, to lidé si jej pojmenovali po celém světě jinak. Bůh může mít jmen kolik chce, podle různých náboženství na této planetě. Pro mne je to Stvořitel. A je tady teď s námi, mluví na nás a nepotřebuje k tomu slova. Ani já nepotřebuji slova, ani svá, ani vaše, ani ta na tabletu. Bůh je tady všude. Cítím ho. Ve vzduchu, v téhle mlze, v každé vodní kapičce kolem nás, v támhle té jinovatce na stromě a v tom stromě také.“

Dívaly se na mě značně překvapeně. Všimla jsem si, že ta jedna začala tu druhou tahat za rukáv. Usmála jsem se. To bylo neklamné znamení, že má přestat s výkladem. Jako jednou smutně pronesla jedna Jehovistka při povídání se mnou k té druhé: „Pojď, to nemá cenu.“

„Chtěla bych vám poděkovat za vaši hezkou snahu vysvětlit mi nepoznané a otevřít brány mysli, ale asi tušíte, že by to bylo zbytečné.“
Z jejich pohledu jsem poznala, že to pochopily.

Po příchodu domů jsem po chvíli gůglení objevila články na iDNES - ZDE a ZDE popisující aktivity tohoto náboženského uskupení a jejich členů, oslovujících náhodné kolemjdoucí na ulici. A tak jsem ještě dvakrát ráda za své odpovědi a rychlé rozloučení se s misionářkami.

Děkuji Stvořiteli za to malé rychlé školení.