Společně s kastelánkou hradu Loket jsme vybrali hezké místo v podhradí na jedné z přístupových cest a zde umístili náš hlavní stan.
Za skvělé pomoci a asistence zaměstnanců hradu i městského úřadu jsme vše připravili tak, aby se tvůrčím obzorům meze nekladly ...
Tvorba obrázků z knoflíků lákala holčičky i kluky, malé i dospělé ...
Do instalace na větev stromu se zapojili hlavně dospělí.
Pro snadnější tvorbu jsem vytiskla stromové šablony, černobílé i barevné.
Protože se schylovalo k dešti, umístili jsme plakátky k akci raději i pod střechu a instalovali boční plachty.
Aby umělcům hotové obrázky nezmokly, mohli si je dát do fólie.
Počasí si s námi letos pohrálo ... snímek chvíli před průtrží mračen.
Ani vytrvalý déšť nezabránil návštěvníkům v tvorbě.
Město a hrad Loket vydatně přispěly sbírkou knoflíků.
Reklama nám trochu zmokla, ale alespoň byla akce dobrodružnější.
Návštěvníci - celé rodiny proudily stále.
Kdo si hotový obrázek neodnesl sebou, nebo jich vytvořil více, mohl jej pověsit na knoflíkovou cestu.
Nespoléhali jsme jen na knoflíky sesbírané, ale objednali i řadu jiných ...
Cesta od hradu ke stanu se postupně plnila, i když více obrázků si každý odnesl sebou.
Všichni byli moc šikovní, ani nepotřebovali dózu z vodou na umytí zalepených pacek.
Rodiče s vervou pomáhali.
Součástí plenéru bylo bytelné umístění vlastnoručně vyrobených keramických knoflíků na "knoflíkovou cestu" - ano, tak ji teď můžeme nazývat.
Proces to v dešti nebyl jednoduchý.
U superlepidla stačilo 10 vteřin.
Snad nějakou dobu vydrží.
Hlavní tvůrčí tým. Hledejte místní blogerky ;-)
Při výrobě jsme použili různé glazury.
Při podrobnějším pozorování jsme zjistili, že celá hradní zeď je rájem pro malé šnečky.
Výroba keramických knoflíků i jejich instalace probíhala s laskavým doprovodem ak. soch. Jirky Kožíška
Déšť ustává, a my pomalu uklízíme ...
Snažili jsme se knoflíky lepit vysoko, doufám, že je návštěvníci rychle neodnosí.
Mohl by to být hezký základ vzniku KNOFLÍKOVÉ CESTY.
Ještě pár snímků z vlastnoruční výroby na zahradě Jirky Kožíška.
Na viděnou zase příště ...
A na závěr slíbená pohádka o ztraceném knoflíkáři, kterou jsem vymyslela "čistá hlava" proto, abych celou tvúrčí dílnu zarámovala nějakým osvětovým příběhem. Děkuji všem čtenářům, pokud jste doprohlíželi až sem.
