Ještě pár pohledů z bečovského výletu

Slíbila jsem přátelům i účastníkům výpravy, že sem dám ještě pár snímků z hradní prohlídky. Musím říct, že mne mrzelo, že nemám širokoúhlý objektiv, bez nějž a bez stativu se monumentálnost, syrovost a tajemnost prostor dala automatem špatně zachytit. A tak jsem se věnovala spíše pocitovkám, detailům a dokumentárním záběrům. Ale hlavně : onen pocit přímo z návštevy místa je nezprostředkovatelný ;-)

Je to úžasný pocit, když je zámek s hradem, byť jen na chvíli, jenom váš. Když máte možnost být na místě, kde se obvykle pohybují desítky i stovky lidí, jen vy, průvodce... a údržba s malotraktorem.

... a také nás přišla přivítat petrobarevná micka. No nepochovejte ji, když se tak lísá ... .

Zámek si tentokkrát neprohlížíme. Známe expozici jako své boty, protože sem vodíme návštěvy a přátele zdáli, aby se pokochali relikviářem. Dnes vyrážíme na zapovězený hrad. V přízemí zámku si akorát prohlížíme nový model areálu, který vytvořili vězni z nedaleké věznice v Horním Slavkově. Správa zámku si spolupráci s věznicí pochvaluje. Dokonce se nabídli, že vyberou experta, který pomůže s otevřením starého nalezeného trezoru, od kterého se ztratily klíče... Není nad odborníky, i když zlatý věk kasařského řemesla je dávno pryč!

	K této věži se už návštevníci zámku zatím nepodívají. Je už v rekonstruované části hradu

I tady to žije!

	Spodní cesta k nejstarší části hradu.

Průhled mezi Pluhovským palácem a hradem

Ze statických důvodů byla zazděna okna do nádvoří. Z druhé strany sálu je krásný výhled do krajiny .

Pod střechou je vidět zbytek rumpálu. .

Dveře, dvířka, ostění mě fascinují...

	Průhledy z hodovního sálu

	A jedny technické .)

	Oblíbená středověká sedátka u oken .

Hra stínů... .

	Sedátka jsou původní, ze 14. -15.. století. Skoro nevypadají ani jako dřevo, ale jako kámen. .

	IKEA 14. století - jedinný zachovalý "nábytek"

	Struktury, to je taky moje! A může se na to SAHAT!  Co tohle dřevo muselo pochytat lidské energie...! .

	Zbytek rumpálu...kterým se vytahovaly pytle s obilím.  A to je jeden z důvodů, proč se hrad dochoval v tak dobré kondici.

	Hrad se ve své původní podobě zůstal také kvůli tomu, že z něj panstvo udělalo po dostavbě nového paláce sýpku, takže byl užitečný. A užitečnost je vlastnost, kvůli které mnoho věcí zůstane zachováno... Měl bytelnou střechu, obilí provívalo a sypalo se od shora dolů otvory v podlaze ...

	Stačí zvednout hlavu a uchvátí nás průhled do krovu. Několik pater chybí a jsou místo nich pochozí lávky - výzva pro dobrodružné šplnání vzhůru .

Někteří se bojí a chtějí zůstat dole, ale nakonec vylézáme všichni. .

	Žebřík nalevo vede do nejvyššího místa hradu, úplně pod štít. To už jsem nedala, ale pár statečných ano. .

Staré trámy se sřídají s novějšími a novějšími .

	...nejkrásnější obrazy maluje příroda sama...

Symbióza,...tak to má být .

Opouštíme hrad a vydáváme se do Pluhovského paláce. Není radno opouštět vytýčenou trasu, jinak se můžeme i bez výtahu ocitnout o dvě patra níž.

...untitled...

	...prostě pocitovky... .

Tak, a tohle je místo, kde bude po rekonstrukci umístěn relikviář sv. Maura. Zatím byste si to netipli, co? .

Výhled z půdy skrz muchosaunu

	... a poslední pohled z výšin...

	Perlička nakonec - také historie. Dopravní kancelář, náčelník stanice - rakouskouherské bečovské nádraží

	Zvolili jsme cestu vlakem, která mne naprosto nadchla a já se radovala jak malá holka. Pár let jsem vlakem nejela, byl to pro mě zážitek a tohle svozítko má tak velká okna, že máte pocit, že sedíte na trati. A ty výhledy... vřele doporučuji nechat auto ve Varech nebo Mariánkách a využít železnici.

Předchozí související články najdete zde a zde. :-)