Jaký je rozdíl mezi davem před popravištěm a před volebními urnami

Vsadím boty, že kdyby se dnes opět uzákonil trest smrti, ba co víc, veřejná poprava, bylo by náměstí kolem popraviště narvané k prasknutí a dav by vzrušeně hltal každý katův pohyb. Konečně pořádná zábava! Krev v přímém přenosu! Žádná náhražka bulvárem ... 

Jako dítě školou povinné jsem si myslela, že dnešní moderní člověk nemá se středověkými barbary, kteří válčili, mučili a upalovali, nic společného. Že nemá nic společného ani s válkami 20. století a jak nám vlévali do hlavy, nyní už bude  jen mír a blahobyt pro všechny – a to díky socialismu.
Ale s plynoucím časem jsem pochopila, že žádný osvícený humánní pokrok se v myslích homo sapiens po staletí, ba tisíciletí neodehrál. Že lidé jsou stejně chytří, nebo hloupí, všechnu agresi a nízké pudy ukrývají v době míru pod povrchem. A lidský život je příliš krátký na to, aby si někdo, kdo nezažil válku nebo krutou diktaturu, uvědomil, že se kdykoliv něco podobného může opakovat. 

A tak zatímco se středověká rodina v neděli odpoledne pobavila popravou, když už ležela hlava v koši, dal si otec v krčmě medovinu, dětem koupil na jarmarku cuc na špejli a ženě nový krajkový čepec, dnešní rodina se pobaví nákupem v hypermarketu a večer si pustí nekonečný seriál v televizi. Poněkud živější omladina se jde  zase poprat na stadion nebo nějakou demonstraci, aby vybila energii.
Kdo právě vládne je jedno, hlavně když je co jíst a čím se bavit. 

Panem et circenses – chléb a hry - žvanec a zábava – to je životní heslo davu.
Davu, který nejspíše ve všech následujících letošních volbách hodí svůj hlas levici.
Proč?
Kapitalismu už netřeba. Dav zvonil na náměstích klíči hlavně proto, aby měl obří nákupní krabice narvané zbožím za městem, jako na západě. Už tady jsou, tak už tu zase můžeme mít socialismus, jistotu a co nejvíc „bezplatných“ služeb...
Svoboda je davu k ničemu. A tak znuděně přihlíží, jak se demokratickou cestou dostávají k moci nebezpeční lidé typu Paroubka a Ratha a je mu to šuma fuk.
Nedokážu se ubránit pocitu, že dav se vzpamatuje až zase ve chvíli, kdy bude v masně z masa jen prodavačka a na dva druhy salámu z pilin se bude stát fronta.  Kvůli nesvobodě, politickým vězňům, ztrátě svobody slova, atd., to nebude. 

Přiznám se, že se odmalička davu děsím. Mám ráda lidi, ale ne dav.
Mám ráda svou rodinu, přátele, Janu Brázdovou, Jirku Koudelku, rodinu Cvrčkových, paní Bláhovou, servírku z Café naproti, co se vždy pěkně usmívá, .... a spoustu jiných milých lidí.
Ale nemám ráda dav!
Když se bavím s jednotlivými lidmi, neřekla bych, že ten a ten zavinil politickou krizi, pád vlády, nepřijetí smysluplného zákona....  zavinil to DAV.
Dav, který zapomněl na elementární znalosti matematiky a dějepisu a pokud nepojede v době voleb na chatu, půjde volit oranžovo -  červené.  A i když bude volit jiné barvy, neohlídá si koho kroužkuje, pokud vůbec někoho zakroužkuje, ale bude nadávat, že v každé partaji jsou grázlové a stejně je vše k ničemu.

Lidé jako já, co jsou spíše myšlenkovými individualisty, nepřebírají bezhlavě hesla a dělají si vlastní úsudek, přemýšlí o životě a jsou liberální, umí počítat má dáti dal a přejí ostatním úspěch, tak takoví jdou do lágru v případě nástupu totality jako první. Pokud se ovšem účelově nerozhodnou výt s vládnoucími vlky, nebo alespoň nedrží hubu a krok. 

Když se tak dívám na příští vývoj bez iluzí, je asi nejvyšší čas poohlédnout se po nějaké zahrádce, kam se člověk schová a výhledově i samizdatové tiskárně. Kdo ví, jak dlouho sem ještě  budeme bez obav psát blogy.