Co nejvíc objemu za co nejméně peněz ... a je jedno, jak to vypadá

Setkávám se s tím čas od času stále, a považuji za velké štěstí vedle něčeho takového nebydlet, k rozmrzelosti stačí kolem chodit ...

Stavební parcely, zvlášť v centru a širším centru měst, jsou drahé a je jich málo. Kdo už si někdo koupí starší domek ve vilové čtvrti, většinou jej zbourá a postaví nový. Nejen s ohledem na stále přísnější stavební předpisy se jej nevyplatí opravovat. Když už jen pozemek stál ranec, novostavba se v celkových nákladech ztratí. Ovšem movitých majitelů, kteří s citem a ohledem na charakter okolní zástavby, realizují vkusný projekt, aby jeden pohledal. Čím dál tím častěji se snaží investované peníze zhodnotit stavbou co neobjemnější, aby prodanými bytovými jednotkami maximalizovali zisk. Je pochopitelnou vlastností minimalizovat náklady a vydělat, ale když se to bez jakékoliv estetiky rve na krev, zabere se maximální plocha zahrady, dopadá to jako na následujících fotkách.
A mně je z toho smutno, jen kolem chodím. Kdyby aspoň dodrželi výškovou úroveň oken a optický nástin rovnoměrného sklonu střechy… I ty masivní vikýře na zadní straně s „terasami“ šly vymyslet šetrněji při stejném objemu. V kontrastu s druhou polovinou „dvojdomku“, který je ve své omšelosti pohlednější než novostavba, lituji jeho budoucí majitele … Zbytečné přemýšlet.

Aneb takhle nějak vypadá stavební peklo:

Pohled z hlavní ulice

„Dvojdomek“

Sklon střechy z ulice sice zachován, ale zadní úhel natažen tak, aby chytili konstrukční výšku 3. nadzemního podlaží. Dalo se to vyřešit jinak. O odsazení oken od kraje nemluvě.

... za rohem. To budou teraaasy!

Fota: autorka blogu mobilem

Přeji si, abych tyhle hrůzy vídávala co nejméně, i když je to systematické varování a udržování ve střehu o povaze a myšlení některých lidí, se kterými bych také nechtěla přijít do kontaktu. Ale existují, existovat budou a je dobré to mít na paměti. A o to víc si vážím těch, kteří jsou schopni to pojmout jinak.