"Čiň, co chceš, pokud to nikomu neuškodí"

Aneb něco málo o očistných ohních a keltských tradicích. Brzy bude 30. dubna a kolem měst a vesnic se rozhoří ohně - nastane večer čarodějnic. Kdo se zajímá o tradice Keltů ví, že tento večer začíná svátek zvaný Beltine. Ohně zapalované 30. dubna jsou pokračováním tradic starých několik tisíc let. Původní slavnosti k oslavě svátku Beltine ale představovaly pro církev všechno, co se snažila potlačovat nebo alespoň "nevidět" - lásku, sex, tanec a zpěv. A jaký význam má tento svátek v dnešní době?

Cekání divoženek na zapálení ohneZ.K. Cože to naši předkové vlastně slavili?

Na přelomu končícího jara a začínajícího léta je příroda již zcela probuzená, vše je jakoby čisté, neomšelé, probouzejí se touhy milovat a plodit potomstvo; je čas lásky. Svátkem Beltine začíná v keltském kalendáři světlá polovina roku (větší slunce - an ghrian mor); pro většinu tvorů ta lepší, vždyť je to období tepla, růstu a sklizně. Světlá polovina roku předá vládu období tmy (menší slunce - an ghrian beag) až svátkem Samain, začátkem listopadu (na naše Dušičky).Teď začíná období tepla, plodnosti, vegetace - není tedy divu, že Beltine je svátek radostný. Jeho noc je třeba prozpívat i protančit, ale je to také doba očistných obřadů. Pro Kelty začíná čas Rohatého Boha a Paní ze Zelených Lesů.
Nejsilnějším očistným médiem je oheň. Právě ohně pálené na Beltine mají všechny živé tvory zbavit všeho nečistého, co se nashromáždilo v temném zimním období a zároveň jim dodat ochranu pro období nadcházející.
V noci je zapalována dvojice ohňů a předěl mezi nimi symbolizuje hranici mezi temnou a jasnou částí roku. Mladí lidé ohně mohou přeskakovat, ostatní se spolu se zvířaty očistí tak, že budou mezi ohni procházet.
Před svátkem Beltine se mají uhasit stará ohniště. Znovu se zapálí právě až od toho čistého posvátného ohně páleného v předvečer svátku.
Vedle popisů veselí, tance a zpěvu se zachovaly zprávy o některých tradičních zvycích. Patřily mezi ně třeba soutěže mládenců ve vyhazování zapálených březových, košťat do výše (bříza je slavnostní strom Galů), stavění a hlídání májek, což se udrželo dodnes, očistné koupání či alespoň symbolické namáčení do potoka, čištění chlévů, řezání proutků jívy a polykání květů kočiček i další.
A lidé určitě jen tak neskákali a nechodili dokolečka kolem ohně; jedli k tomu pečené maso a pili medovinu a pivo; to Keltové opravdu uměli dělat a zřejmě tak i rádi činili.  Vinná réva se v té době ještě u nás téměř nepěstovala. Ohně ovšem neměly jen účel očistný, ale také ochranný. Noc toho dne patřila obyvatelům Jiného světa - vílám, elfům a čarodějnicím. Jejich moc v těchto dnech roste a poroste i nadále, až do letního slunovratu. A také proti nim měly ohně zapalované na návrších lidi a zvířata chránit; ochrannou funkci mají také větve jeřábu.Snoubenci a dvojice zamilovaných se vydávali v předvečer svátku do lesů.
Měsíc květen se pak následně stával symbolem sexuální volnosti na počest Velké matky a Rohatého boha lesů, sexuálního zasvěcování a milostných her. V tomto období se prý uzavírala zkušební manželství na "dobu určitou" - na rok a jeden den. Pokud svazek nefungoval, partneři se po tomto období prostě rozešli. A určitě vás teď nepřekvapí, že svátek Imbolc, který je slaven o devět měsíců později, býval spojován s rozením dětí… Děti počaté na Beltine prý byly velmi šťastné. Z těch dob nám zřejmě zbyl zvyk líbat se na prvního máje pod rozkvetlou třešní, břízou či jiným stromem.

Noc ze 30. dubna na 1. května je také svátek i germánský - možná jste již slyšeli pojem Valpružina noc. Valpurga byla saská bohyně, které tradice připisuje patronství nad čarodějnicemi. Zajímavé je, že slovo Valpurga znamená staročesky čarodějnice.

Od nástupu církve, která se snažila vymýtit vše, co zavánělo sexuální nevázaností,  se nazývá noc ze 30. dubna na 1. května nocí Filipojakubskou, na počest svátku apoštolů Filipa a Jakuba. Je tu však jistá nesrovnalost - svátek svatého Filipa a Jakuba totiž připadá až na 3. květen. Podle některých historiků však byl svátek na toto datum přesunut relativně nedávno. Po staletí se slavíval 1. května , a to zřejmě proto, aby mocní světci chránili tento den před temnotou pohanských obřadů. Apoštol Jakub byl jeruzalémským biskupem, který si svou svatost vysloužil svržením z věže jeruzalémského chrámu. Svatý Filip z Betsaidy také nedopadl nejlépe - byl totiž současně ukřižován a ukamenován.

Během filipojakubské noci se měly čarodějnice slétat na kopcích a tam provozovat spolu se silami temnot nečisté, dokonce sexuální orgie. Čarodějným dopravním prostředkem bylo samozřejmě populární koště. Do vzduchu se na koštěti nedostanete jen tak, musíte si připravit magickou mast a tou si natřít tělo, zejména oblast podpaždí, krku a břicha (tedy zřejmě místa, kde jsou soustředěny mízní uzliny). Recept z knihy Magia Naturalis z roku 1560 uvádí, že tato mast se skládá z tuku nevinného hocha, aloe, oměje, durmanu, rulíku, topolového listu a kadidla. Kde se dá sehnat tuk nevinného hocha, to vám nepovím, ale pokud vím, tak za "letecké vize" prý může právě ten rulík zlomocný.
Proti čarodějnicím se vrcholky kopců blokovaly účelově pálenými ohni. Ty měly osvětlit co největší část krajiny a tím čarodějnicím překazit jejich plány. Kdyby snad nějaká čarodějnice na kopci u ohně přece jen přistála, mohla být okamžitě v ohni upálena; z toho také pochází dnešní tradice "pálení čarodejnic". Bylo také zvykem, skákat přes žhavé uhlíky a tropit co největší hluk - čarodějnice se křiku a povyku bály a nepřiblížily se. 

Věta v názvu článku: "Čiň, co chceš, pokud to nikomu neuškodí"  je  krédem kultu Wicca.
"Novopohanský kult" Wicca  je kult čarodějek a čarodějů, kteří nechtějí a nesmí nikomu a ničemu škodit. Tento kult  si získává stále více příznivců po celém světě i u nás. Vyznavači kultu jsou lidé, kteří utíkají od konzumního pojetí života, označovaného jako "moderní" a chtějí  se obrátit k pohanské minulosti našich předků a žít v souladu se Silami Přírody.
Jsem přesvědčena, že toto heslo by nemělo být jen heslem kultu Wicca, ale nás všech, kteří chceme žít a nechat žít.

Přiznám se, že jsme svátek Beltine oslavili už včera.
„Keltové“ pod zříceninou hradu Andělská hora nečekali na tradiční čas v polovině týdne a uspořádali opravdu vydařené a nápadité slavnosti už o víkendu.

A co vy?
Nenechte si ujít očistu duše od zimních nálad a přivítání léta. Ať už s keltskou atmosférou nebo jen při pálení čarodějnic.
A hlavně.  Nezapomeňte  na původní význam tohoto svátku: na oslavu příchodu teplých a plodných dnů, lásky , naděje a  všeho, čím příroda v nás i kolem nás přispívá k životu a potěše duše i těla.  


Podrobnosti o keltských tradicích čerpány z  „Druidových mystérií“ Vlka Samotáře