Budeme se opět schovávat v podzemí?

… aneb malá úvaha o podzemních krytech, úkrytech, bunkrech, trezorech a celých městech, historických, současných i budoucích.

Už dříve mne zaujaly články o archeologických objevech velkých starověkých podzemních měst. Díky moderní technice jsou současné objevy stále častější a překvapivější.

Není jistě od věci připomenout si podzemní prostory sloužící k ukrytí obyvatelstva i velení, vybudované po druhé světové válce u nás.
V současnosti také probíhá veliký boom stavění podzemních bunkrů, hlavně soukromých, o kterých jejich majitelé pochopitelně příliš nehovoří, ačkoliv firmy, které se zabývají jejich realizací, úspěšně rostou v celém světě.

Od pradávna se lidé chránili před napadením nepřáteli, zvířaty, chránili se před přírodními živly. V nedávné době řada lidí i vlád propadla dojmu, že žádné úkryty už nejsou potřeba, ovšem vývoj v současném světě je, eufemisticky řečeno, znejistil v jejich ukolébané ostražitosti.

Jedním z nejznámějších a v posledních době nejdiskutovanějším archeologickým komplexem je turecké podzemní město Derinkuyu v Kapadokii.
V článcích o něm se drobně liší způsob jeho objevení - někde se píše, že jej objevil v roce 1963 prostý turecký zemědělec, který hledal, kam se mu ztrácí drůbež. Jiný zdroj uvádí, že místní majitel domu chtěl přistavět další místnost. Po odvalení suti ale našel záhadný pokoj. Protože byl zvědavý, pokračoval v kopání a při něm objevil komplikovaný tunelový systém, o kterém se zmiňovali už starověcí autoři.
Místnosti i chodby jsou navzájem propojené, podle odhadů se dovnitř vešlo až 20 000 lidí. Docela pikantní je, že z povrchu vypadá nenápadně a dá se velice snadno přehlédnout. Archeologové nemají jasno nejen v tom, z jaké doby podzemní město Derinkuyu v Turecku pochází (některé odhady jdou až 4000 let zpět), ale ani v tom, kdo ho dost pracně postavil a čemu či komu vůbec sloužilo. Podle veškerého zázemí je jasné, že mamutí objekt byl určen k trvalému obývání.
Existuje domněnka, že Derinkuyu bylo vytvořeno z obavy před kataklyzmatickou katastrofou či podobnými apokalyptickými událostmi. Dovnitř totiž vedl pouze jediný úzký vchod. Podle zjištění byl navíc zatarasený obrovským balvanem, což napovídá tomu, že obyvatelé asi neměli moc zájem vycházet ven. I když se dal ovládat zvenčí, těžko by to dělali každý den.

V Československu se v době studené války stavělo mnoho podzemních krytů, ať už pro úkryt civilního obyvatelstva, nebo vojenského velení. Jako malá si pamatuji na školní kryty, kde jsme se jako děti pravidelně účastnily branného cvičení. V jednom takovém byl pak v devadesátkách sklad papírenského velkoobchodu, nebo sklad Armády spásy. Podobného využití se roku 1990 dočkala většina takových objektů, další byly přebudovány, nebo zlikvidovány.

Řada objektů byla vybudována v režimu utajení, jako třeba podzemní bunkr S-7 na okraji Třeště, který sloužil pro účely ukrytí krizového velitelství Štábu civilní obrany.
Měla jsem možnost se do něj před časem podívat a byla to technicky hodně zajímavá prohlídka.
Jednalo se o jednu z nejutajovanějších staveb komunistického režimu v České republice, která vyrostla v sedmdesátých letech minulého století. Čtyřpatrová, převážně podzemní budova, byla maskována jako sklad ovoce a zeleniny. Celý objekt by v případě potřeby byl schopný pojmout až 250 osob. Od roku 2011 přestal být tento bunkr na seznamu vládou utajených objektů. Pro zájemce se zde konají nepravidelné exkurze, které zajišťuje třešťské Muzeum Tesla.

Koho zajímá, jak to bylo s podzemními kryty v Praze, našla jsem odkaz na článek „Praha protiatomová“, který celkem vyčerpávajícím způsobem popisuje známé i méně známé kryty, kterých v hlavním městě v době studené války bylo vybudováno na osm set.

Životu lidstva v podzemí se věnuje řada literárních a filmových děl, převážně sci-fi žánru, které jsme v době jejich vzniku považovali za dobrou utopickou zábavu. Ve světle současných událostí leckterým tuhne úsměv na rtu. I když se jednalo o úspěšná dramata či komedie, to podprahové poselství tak nějak až nyní čouhá způsobem, kterým bychom si vývoj lidstva představit nechtěli. Namátkou se mi vybavují mé oblíbené filmy jako Sexmise, nebo Krysy z temnot.

A co současné úkryty?
O těch tajných tu nemůže být řeč, nácvik jednání obyvatelstva s doporučením veřejných krytů neexistuje, protože s žádnými není počítáno, ale zaujalo mne, že se v médiích často objevují články a reklamy na takové soukromé objekty. V rubrice Bydlení na iDNES byl nedávno článek o budování exkluzivního bunkru ve Virginii v USA, který pojme až 625 lidí a otevře své dveře v roce 2026.

Ani v Česku nezůstáváme pozadu a někomu možná vytane v paměti smršť článků v médiích, která se od roku 2008 věnovala miliardové stavbě v Ptyči u Berounky - tajnostmi opředeném bunkru. Na místě vznikala původně stavba připomínající sýpku, jež měla sloužit jako ochrana před očekávanou apokalyptickou (jadernou či jinou) katastrofou a tak byla také projektována. Investorka se ale v průběhu výstavby rozhodla přehodnotit své plány a tak zde vznikl obří sejf s názvem „Park Berne“, který slouží pro bezpečné uložení cenných věcí.

Když na jaře před třemi lety svolal bezpečnostní expert, bývalý šéf vojenské rozvědky, generál Andor Šándor brífink, v pozvánce uváděl, že má „důležitou bezpečnostní výzvu českým občanům“. Za dramatickým oznámením se nakonec skrýval projekt na komerční výrobu závalových krytů.

S odstupem času se laik může domnívat, že výše uvedení stavitelé a propagátoři krytů už tenkrát věděli něco víc než běžný občan, a nám nezbývá než doufat, že se jejich obavy, vedoucí k tomu, co propagovali a stavěli, nenaplní a zůstane tak jen u prevence a příjemném zemním sklípku pro skladování piva a zeleniny, nebo drahých předmětů.
Ono také není, kde bychom se teď schovali. Snad jen Pražáci v metru. Na chvíli.

Představa, že bychom měli v budoucnosti masivně budovat podzemní města, jako v prastaré historii obyvatelé Derinkuyu, se mi vůbec nelíbí. Doufám v tu světlejší stránku lidské nátury a také v náklonnost planetárního a vesmírného dění, aby naše Země zůstala taková jaká je, bez kataklyzmatických katastrof a podobných pochoutek. A když ne, aby se jeden vypařil v mžiku.

Foto: iDNES - Derinkuyu

Zdroje:
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/kapadocie-podzemni-mesto-turecko-derinkuyu-elengubu-ortodox.A240314_114347_kolem-sveta_dohr

https://blog.blue-style.cz/derinkuyu-turecke-mestecko/

https://en.wikipedia.org/wiki/Derinkuyu_underground_city

http://www.muzeumtesla.cz/expozice.htm

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/vladni-bunkr-s-7-je-odtajnen-nachazi-se-v-tresti-v-lokalite-jama.A111228_1706992_jihlava-zpravy_dmk

http://pepikov.cz/?p=253

https://www.idnes.cz/bydleni/architektura/bunkr-kryt-ai-lekarska-pece-ukryt-luxusni-bydleni-v-podzemi.A250130_160600_architektura_web

https://www.e15.cz/domaci/v-male-osade-vznikl-prostorny-bunkr-ma-slouzit-jako-milionovy-trezor-1361024

https://cs.wikipedia.org/wiki/Park_Berne

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-tajemna-stavba-u-berounky-mel-tu-prijit-konec-sveta-ted-slouzi-jako-skrys-bohatym-236156

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/andor-sandor-bezpecnost-poradce-analytik-ukrajina-bezpecnostni-situace-oznameni-vyzva.A220526_092948_domaci_ised

https://www.idnes.cz/bydleni/stavba/oppidum-nejvetsi-obytny-bunkr-na-svete.A151227_212554_stavba_rez