3 + 1 důvodů vstupu do politiky

Kampaň pro komunální volby je v plném proudu a při pohledu na tváře politiků, smějících se z plakátů a billboardů mne napadá otázka: Co vlastně vede člověka zapojit se aktivně o politiky?  

Portrét politika - cpát se, mlaskat a nepřipouštět si, že loď může jít ke dnu...

V pátek jsme s přáteli seděli v jedné útulné restauraci a řešili podporu našeho oblíbeného senátora pro další volební období.
Jak hovor plynul, dostali jsme se k tématu politické motivace a ráda bych zde popsala pár názorů.

Shledávám, že politici se dělí na 3 skupiny: 

1/ Pragmatici, kteří vědí že politická moc je klíčem k osobnímu úspěchu a bohatství, k ovlivňování chodu věcí a lidí , vědomi si, že zákony smečky se za tisíciletí lidské civilizace pramálo změnily. 
Zastávají heslo - budu se mít dobře já i ostatní. 

2/ Idealisté s touhou nastolit spravedlnost - to je patrně nejméně početná skupina.
 Zastávají ideál dokonalého světa.

3/ Bezpáteřní kariéristé, kteří vědí že politická moc je klíčem k osobnímu úspěchu a bohatství, k ovlivňování chodu věcí a lidí a ovčany potřebují jen ke vhození hlasu do volební urny. Jinak jimi pohrdají a jejich jediné krédo je pohybovat se na hraně všemožného, jen aby to správně okoučovali a nemohli je za to zavřít. Na rozdíl od první skupiny je jim lhostejné, jak bude  skutečnost vypadat a zda loď půjde ke dnu.
K této skupině bych přiřadila ještě najaté politické statisty, kterým až tak o politiku nejde, a které si jejich šéfové vyhlídli a slíbili jim prebendy, aby měli své loyální stádo pod kontrolou.
Zastávají heslo – po nás potopa. 

Na barvě politické strany ve všech případech nezáleží, vyskytují se napříč politickým spektrem. 

A k těmto třem řadím ještě jednu skupinu, kterou nazývám plus jedna. 

Skupina, která nebýt té třetí, asi by patrně nikdy nevznikla. Jsou v ní lidé, kteří by se o politiku nezajímali, věnovali by se své práci, osobnímu životu, pěstovali  koníčky...
ALE

Nenažranost, omezenost, neprofesionalita, balancování těsně nad ponorem lodi  - té třetí skupiny je donutila se politicky angažovat.
Protože pokud je člověk nespokojený a nechce si jen stěžovat na poměry, nezbývá mu nic jiného, než se aktivně do dění zapojit. Aby nepřišel svým nezájmem o veřejné dění a rozhodování v budoucnu o možnost svobodně se věnovat své práci, osobnímu životu a koníčkům...
Zapojit se může buď vstupem do některé parlamentní strany – i když s ní ve všem nesouhlasí, ale směr je mu blízký, a snažit se o změnu zevnitř.
Nebo založit svou stranu, případně vstoupit do existující menší a snažit se přesvědčit své okolí.
Obě možnosti jsou těžké. 

Malé strany navíc bojují se základním nedostatkem prostředků na volební kampaň. Reklamní plochy plní agitky velkých stran, které jsou ale do té míry prosáklé klientelismem a vazbami na spřátelené PR agentury, že si neohlídají ani kvalitní výsledek.  
A tak - tu je zobrazen modrý kandidát na senátora jak bělozubý upír, tu je trojka objímajících se oranžových jak rozevlátá ovíněná partička z hospody... 

Nadcházející komunální volby by neměly být o množství vyhozených peněz za reklamní kampaň, měly by být volbou osobností měst a obcí, které za sebou mají viditelnou práci a výsledky.  Osoby, o kterých voliči něco ví, nebo se snaží si najít jejich profily na webu a zajímat se kdo je ten či onen člověk.
Naházet své hlasy do urny jen na barvu, bez ohledu jací lidé jsou na kandidátce zastoupení je velká chyba.
Ti, co se podíleli na neprůhledném rozprodeji městského majetku, pochybných výběrových řízeních a  pronájmech, posvětili nekvalitní městské zakázky,... ti by už neměli dostat možnost v tom pokračovat. 

Komunální politice  nepomůže ani Harry Potter , který by jednoduše pronesl formuli : Neplecha ukončena....
Neplechy dosavadního osazenstva na radnicích můžeme ukončit jen my sami, když půjdeme k volbám a budeme přemýšlet koho konkrétně zvolíme. Bez pomoci učitele obrany proti černé magii. Žádný takový neexistuje a existovat nebude.