Ne, není to žádné sprosté slovo. V tomto kratičkém, leč zcela výstižném slovíčku, sídlí mnoho emocí, vášně a energie, kterou by jste jinde těžko hledali. Jde o zcela nový a veliký fenomén. A není v tom nic víc, než-li tanec.
Brazilští lektoři Renato Veronezi a Babi PachecoLadislav Brychta
Slovo zouk pochází z kreolské francouzštiny a v českém překladu toto slovo lze přeložit jako "párty".
A co se Vám vybaví pod slovem párty? Určitě hudba, tanec, hodně lidí, sex, vášeň, alkohol,.... o tom všem zouk vlastně je.
Slovem "zouk" se dnes vyjadřuje styl hudby a druh tance, označovaný též jako Lambazouk pocházející z Brazílie. Avšak historie zouku jako hudby i tance je trošku složitější.
V různých studiích se uvádí, že zouk jako hudba, vznikla někdy kolem roku 1970, kdy obyvatelé oblasti kolem Guadeloupe a Martinicu (kolonie Francouzů), začali mísit tradiční prvky své hudby s prvky evropskými.
Je nutné si uvědomit, že ostrovy byly v minulosti ovládány různými evropskými národy, z nichž každý měl jiné vlastnosti, tradice a zvyky. Oblast, ve které vznikl zouk, byla nejvíce ovlivňována čtyřmi národy. Španělským, francouzským, anglickým a holandským.
Avšak každý ostrov v Karibiku má svou vlastní kulturu. Je zde vliv od původních obyvatel, koloniářů a afričanů, kteří se zde v té době usadili. To znamená velkou hudební rozmanitost.
První kapelou, která začala Zouk hrát (kolem roku 1980), se jmenovala Kassav (pocházejí z Guadeloupe).
Díky těmto muzikantům, se tato hudba dostala až do Evropy, konkrétně do Paříže a pak dál do světa (Anglie, Spojené státy). Cílem šíření této hudby bylo šířit i jejich kulturu a mít tak kulturní vliv v evropských zemích, stejně jako měla Kuba v Latinské Americe.
Dřív, než si řekneme, jak došlo ke spojení brazilského tance s karibskou hudbou, řekněme si něco o tom, jak tanec zouk vznikl.
Úplně prapůvodní tanec, který tomu všemu předcházel, se jmenuje Carimbo. Je to domorodý tanec, který patří k amazonskému folklóru (Brazílie) a tančil se po celá staletí. Ve své tradiční podobě je doprovázen bubny a při jeho tanci se žena snaží muže přikrýt svou sukní, přitom rotuje svým tělem a točí hlavou. Dodnes se v Brazílii ještě tančí.
Působením času a vývojem hudby se z tance Carimbo zrodila Lambada. Stalo se tak na severovýchodě Brazílie ve městě jménem Porto Seguro, kde se pak i dále rozvíjela.
Na konci 80. Let se Lambada stala celosvětově známá, díky kapele Kaoma, kterou doprovázeli brazilští tanečníci (hlavním tanečníkem byl Adilio Porto) a tančili při různých představeních a show.
Ale jako každý jiný tanec, i Lambadu tanečníci rozvíjeli dál. Hledali další rytmy, muziku, na kterou by se dala Lambada tančit. A tak objevili zouk, který je sice trošku pomalejší, než Lambada, ale má velmi podobný rytmus a beaty. Postupně se Lambada začala přetvářet na Lambazouk. Měnil se rytmus, mixovali se písničky, tanečníci vymýšleli nové figury a variace.
V Brazílii vznikly dva proudy, které se nejvíce zasloužili o dnešní podobu tance zouk neboli Lambazouk. Jeden proud pochází z Ria, tam tanečníci začali tančit na pomalejší rytmy. Tanec se tak stal mnohem vláčnějším a smyslnějším. Druhý proud pochází z Porta Segura, kde se tančí na rychlejší rytmy, s výraznějším stylingem tanečních partnerek.
Do České republiky se tento krásný tanec dostal někdy kolem roku 2008 (jen odhadem), kdy se u nás začal vyučovat.
V roce 2010 se u nás uspořádal první Mezinárodní Zoukový kongres, o který se zasloužili manželé Sofia a Carlos da Silva, majitelé tanečního studia Dance Planet. Dnes se u nás každoročně pořádají celkem 4 kongresy. Dva v Praze a dva v Brně. V Brně se o rozšiřování a vyučování zouku zasluhují manželé Lužní, majitelé tanečního studia Stolárna.
Na každou takovou akci se sjíždí nejen mnoho tanečníků z celého světa, nejčastěji Evropy, ale i mnoho tanečních lektorů z celého světa, nejčastěji z Brazílie.
No a o tom, jak to na takových kongresech u nás nebo v zahraničí vypadá, případně o dalších zajímavostech pocházející z Brazílie, Vám napíšu zase příště.
Malá videoukázka na konec
