Máma měla po dlouhé době veselou náladu a chtěla, abych jí někam v Praze vzala do baru, kde bychom se mohly pobavit a zatančit si. Omylem jsme se ocitly na cikánské zábavě a já se nestačila divit.
Moje máma je po operaci rakoviny prsu. Její zdravotní stav již po mnoha letech není nijak vážný, ale dost se to podepsalo na její psychice, bohužel. Snažím se jí pomáhat jak to jde. Ne vždy je to jednoduché, protože nabít pozitivní energií někoho tak negativně založeného, je velmi těžké.
Nicméně toho dne se máma probudila do velmi veselé nálady, což se nestává tak často. Když má radost máma, mám radost s ní. Požádala mně, jestli bych jí nemohla vzít někam ven, že by si chtěla zatančit. Já moc po nočních klubech v Praze nejezdím. Když jdu tančit, jdu tančit do latino klubu. A tak jsem jí do jednoho takového vzala. Je to salsa klub u Náměstí Republiky jménem Palanca. Sídlí na střeše obchodního domu Kotva. Běžně tam o víkendu hrají salsu. Tentokrát byla změna.
Přišly jsme k dolnímu vchodu u výtahu a už tam čekal výběrčí daní (týpek, co vybírá vstupné). Vstupné činilo 150 Kč, takže ne zrovna nic levného. A všude mnoha lidu. Tak se jich ptám, co se tam děje za akci, že tohle tam většinou nebývá. Šel kolem zrovna majitel klubu, kterého znám, Ambrozio. A říká mi, že je tam cikánská zábava. Že lidí bude hodně, ale že netuší, jestli se nám to bude líbit, ale ať to zkusíme. Já se bála, ale máma tam chtěla, tak jsme šly.
Bylo celkem brzy, něco kolem půl desáté, ale klub už byl narvaný málem k prasknutí. Tolik lidí jsem tam neviděla snad nikdy. Ani o zoukovém kongresu, kdy je na parketě něco kolem 300 lidí. A do půlnoci se ten objem ještě navýšil. Nechápala jsem. Ale byli tam. Byli skuteční.
Atmosféra v klubu byla těžká. Hodně lidí, horko, cigaretový kouř - něco, co k smrti nesnáším. Mraky lidí na baru, barmani jako vždy nestíhali. Hrála tam živá cikánská kapela. Hráli hezky. Když nic, tak cikáni mají vážně energickou a skvělou muziku.
Bylo velmi zajímavé pozorovat lidi kolem. Mohli jste si všimnout, jak se zdržovali ve skupinách. U stolu seděli celé rodiny. Od dětí, až málem po prarodiče. A všichni se skvěle bavili. Vážně. Parket byl "pořád" plný. Ať hrála živá kapela nebo jen DJ. A přátelé, musím říct, že tak dobrého DJ jsem už dlouho neslyšela. By jim ho mohl závidět kde jaký klub. Hrál mix moderní taneční muziky.
Jediné, co mi trošku kazilo dojem, bylo oblečení přítomných slečen. Omlouvám se za ten výraz, ale ty holky tam byly oblečené jak nějaké děvky. Věkové rozmezí se tam skutečně pohybovalo cca od 12 let až po xy. Pravidlo znělo - mít toho na sobě co nejméně a co nejvyšší podpatky, na kterých se nikdy zřejmě neučily chodit. Já tedy na podpatcích taky moc neumím, proto je taky zas tak moc nenosím. Přitom to jsou tak hezké holky. Nádherné dlouhé vlasy až po zadek, krásná těla s olivově zbarvenou pletí. Ještě je obléct jako slušně vychované dívky a budou to slečny k pohledání. Ale i kdyby chodily málo oblečeně a s podpatky až k nebi, mají co ukázat, jen ať ukážou. Ale všeho bylo tak nějak moc. Když se dívka oblékla do tyrkysové modré, byla v ní od hlavy až k patě. Když si vzala tygrované oblečení, byla v tom opět od hlavy až k patě. Stačí jeden výrazný kus oblečení a pak k tomu doladit doplňky.
No, naštěstí nejsem módní policie, tak už toho nechám. Možná to má nějaký důvod, proč se tak oblékají, jen to nevím. Já tam jaksi neměla odvahu se kohokoliv na cokoliv ptát. Už tak jsem si připadala jak v zoologické zahradě, kde nás ale nedělí žádné mříže. Dali nám pocítit, že tam nepatříme. Ani se moc nedivím.
Vydržela jsem to tam do půl jedné. Pak jsme jely domů. Máma byla spokojená, zažila něco, co ještě ne. Nohy protančila až do aleluja a šla spokojeně spát. Měla jsem z ní radost. Těším se, až jí opět ovládne dobrá nálada a že pro ní zase budu moct něco hezkého vymyslet. Tentokrát budu volit rozvážněji.
