Život v řasách, aneb: Hordeolum internum left lower eyelid

Latinsky to zní hrozně, ale trápí mě to už třetí týden. Konečně mám diagnozu: vnitřní ječmen na levém dolním víčku.

Ten ječmen nebyl ani vidět, protože celé dolní víčko zevnitř bylo zarudlé, jako by bylo krvavé. Nejdříve jsem se řídila osvědčenou metodou: když to budu ignorovat, tak se problém vypaří. Překvápko: nevypařil. Po týdnu marného čekání jsem šla na pohotovost. Výsledek? Antibiotická mastička a manželovo další týdenní přesvědčování: že už to vypadá lépe.

Po dvou týdnech jsem kapitulovala a vydala se na oční. A tam takováto diagnoza: „Hordeolum internum left lower eyelid“, a místo antibiotické mastičky, natvrdo penicilin dvakrát denně.

A tam jsem se dozvěděla:

„Máte v řasách mikroorganismy. Takové malé broučky a ti to všechno zhoršují,“ sdělila mi lékařka.

Nejdříve jsem si myslela, že jsem se přeslechla:

„Cože, broučci v řasách?“ vyjekla jsem zděšeně v ordinaci.

A pohlédla jsem na manžela, který byl se mnou v místnosti a seděl kousek od lékařky. Chtěla jsem se ujistit, že o žádné broučky v řasách se nejdná. Ale jeho tiché chichotání mě přesvědčilo, že o žádné přeslechnutí nešlo. Manžel totiž zná moje hysterické vyvádění, kdykoliv vidím nějakého broučka v domě a on musí nastoupit jako záchranný tým a vynést „nebožáčka“ ven, abych mu neublížila, a tak si dovedl představit, co se mnou udělají broučci v řasách.

„Budeme stříhat řasy,“ rozhodla jsem se, protože představu, že mám v řasách nějaký hmyz, jsem prostě nedokázala strávit.

„Ale ne, žádné stříhání. Nechám vám poslat olejíček, který si budete na řasy kapat a zbavíte se jich.“ uklidnˇovala mě sympatická lékařka.

„Jak jsem k těmto nezvaným nájemníkům přišla?“ hořekovala jsem na křesle ještě v ordinaci a vypočítávala jsem: „Povlaky peru dvakrát do měsíce, vyměnˇuju ručníky „ímrvere“.“

„Make-up, tření si očí...“ pomáhala mi najít viníka doktorka.

Přemýšlela jsem, kde si nejvíce třu oči. Ach, ta záře. V práci se stropní umělé světlo prolíná s venkovním a blikající registry kolem mě všemu přidávají punc diskotéky nebo casinu. Je to hotová párty pro oči nebo pro migrénu. Co s tím? Občas si promnu oči. Samozřejmě, že si nejdříve umyji ruce, ale pak jdu do break roomu. Z kapsy vytáhnu svůj věrný pracovní telefon. Připojím ho k nabíječce, atˇ si chudáček načerpá energii na další kolo vyčerpávající práce. I já potřebuji dodat energii, a tak otevřu jednu ze dvou skoro dvoumetrových lednic, kde mám oběd. Dokážete si představit, jak je taková lednice frekventovaná? Kolikrát je během dne a noci zaměstnanci otevíraná a zavíraná? Milionkrát?

Semeniště bakterií je nejenom na lednicích, ale i na mém pracovním telefonu. Někdy se dotýkám potravin, baleného masa a stále mám v ruce svůj telefon. Občas držím zákazníků platební kartu nebo hotovost, když nejsou schopni dát peníze tam, kam patří. A to nemluvím o člověku, který je nemocný. Telefon otírám, ale hodit ho do kýble s dezinfekcí nemůžu. To by nepřežil ani telefon, ani já, podnik by mě uškrtil.

Pro příště: neprotírat si oči, i když jsou nevím jak unavené.

Jo, a všechny oční stíny a řasenky šly do koše. Jestli tohle vyléčím, na očním mi řekla doktorka, že to může trvat až šest týdnů, tak si nakoupím všechno nové.

Samozřejmě, hysterické záchvaty z broučků v řasách mě držel ještě odpoledne, když jsme vyzvedávali patnáctiletou vnučku ze školy.

„Babi, ty děláš, že máš broučky v řasách jenom ty. Má je tam spousta lidí a nic jim nedělají.“ uklidnˇovala mě.

„Je to padesát na padesát. Většinou člověku neškodí.“ přitakával ji manžel, který si také po moji diagnoze vyhledal informace na internetu. Oni si s vnučkou vždycky obdivuhodně rozumí.

„Pokud nejsou přemnožené a nebo na ně není alergie...“ přidala jsem si. „A pamatuješ si na jednu příhodu s broučkama?“ zeptala jsem se manžela. Na to drama také nelze zapomenout, diagnoza zněla: alergie na broučky a byla jsem ráda, že jsem opravdu neskončila v nemocnici, jak mi předvídal lékař, když mě před několika lety viděl tak zřízenou.

A tak nejsem v posledních týdnech nadšena z toho, že mám v řasách safari. Napadlo mě, jestli by nebylo vhodné pořídit si k našemu kocourkovi i mravenečníka, protože je mi stále nanic z toho, že si v mých řasách hrají broučci na schovku a někdo by měl udržovat populaci mých očních spolubydlících pod kontrolou.