Vlk v kůži beránčí

Myslíte si, že budu psát o politice? Nebudu, protože mám na mysli uplně jinou „pohádku“ - o příšerkách, které nákupují v našem Supermarketu.

Denně k nám do Supercentra přichází horda zákazníků. Většina z nich se tváří, jako by právě kousli do citronu namočeného v octu. Ale pak, jednoho zdánlivě obyčejného dopoledne, když už začínáte věřit, že lidé jsou si jeden druhému vlkem, přijde taková Sněhurka. Bílé šaty na ramínka, tmavé a rozpuštěné vlasy jí padaly přes ramena a s usměvem od ucha k uchu. Byla tak mladá, mohlo jí být zrovna tak osmnáct jako pětadvacet a oči jí zářily, že by rozpustily i to nejtvrdší srdce.

S nákupním košíkem se hnala k samoobslužné pokladně. Skenovala a všechno šlo hladce, až do chvíle, kdy stroj zazpíval svou oblíbenou árii: „Potvrzení věku.“

A protože v USA musíš mít alesponˇ 21 let při nákupu alkoholu, tak prominˇ, Sněhurko, musíme se podívat, jestli jsi plnoletá. A tento zákon se týká i pohádkových bytostí.

„ID? Samozřejmě,“ zazní Sněhurčin melodický hlas. „Vy mi líchotíte, to opravdu vypadám tak mladá?“ se svým okouzlujícím a zářivým usměvem zahrabala v taštičce. Ale kde nic, tu nic.

„Nechala jsem si občanku v autě,“ na okamžik se zamračí, ale ihned se opět rozzáří, slibuje a upře na vás ty své nevinné oči: „Jen co zaplatím, tak vám ji přinesu.“

Zaváháte, víte, že to byste dělat neměla.

Nehledě na to, přece dokážete číst z očí a z tváře a poznat lháře. A Sněhurka na lhářku nevypadá a neustále se dušuje, že je jí už přes jednadvacet let a ID má hned před supermarketem ve svém „kočáře“ a za chvíli ho jako důkaz přinese.

„Slibuju, že ji opravdu donesu a že jsem starší, než jednadvacet,“ opakuje přesvědčivě a vy si nechcete hrát na přísného strážce zákona, když můžete být také tak milá a usměvavá jako je ona.

Uvědomíte si, že je to jenom na vás. Dohodnuto, alkohol odklepnete a mladá dívka se opět přátelsky usměje a zaplatí si nákup včetně vína.

Jen co proběhne platba, Sněhurka v mžiku odhazuje svoji kůži beránčí a vycení zuby. Projede vámi silný a ledový vítr překvapení. Kde se to v ní vzalo? A víte, že jste naletěli vlčí lsti jako kdysi Karkulka. Před vámi už nestojí Sněhurka, ani beránek, ale vlokodlak, který zašeptal kovovým tonem:

„Musím mluvit s manažerem.“

A je na průšvih zaděláno. Prodali jste alkohol a nezkontrolovali věk a platnost ID, a to je strikní: no, no.

--------------

Přišla jsem do práce a moje přímá nadřízená mi šeptem sdělila:

„Máme problém, Jan prodala alkohol Sněhurce a nezkontrolovala ID, přestože Sněhurka mohla mít klidně pod jednadvacet let. Nejhorší bylo, že Sněhurka byla nastrčená z podniku jako secret shopper. Chtěli se přesvědčit, jestli dodržujeme pravidla. Supermarketu nedaleko nás sebrali licenci na alkohol a my tedˇ lítáme ve stejném průseru.“

„Co si myslíš, že se stane Jan?“

„Myslím, že bude mít napomenutí, ale nepropustí ji,“ ujistila mě nadřízená, která mi tuto zprávu sdělila jako první. „Ale pamatuj si, že každý, ale uplně každý, i devadesátiletý zákazník, musí ukázat ID, a ty musíš dát do počítače datum jeho narození.“

„A hlídat, aby neměl prošlé ID,“ já vím, přitakala jsem, protože zákazníci nás občas snaží obelhat, atˇ se jedná o krádeže nebo neplatné ID.

Přitvrdila jsem, ani devadesátiletý stařeček neměl break a musel hledat svoje ID. Nikomu nic neprošlo.

Týden se sešel s týdnem a přišla jsem další pátek do práce.

„To jsem ráda, že jsi tady, Jan byla propuštěna a nikdo tu ráno není.“ přivítala mě ráno kolegyně.

„Byla propuštěna, žádné napomenutí, hned vyhazov?“ uhodila jsem nevěřícně na svoji nadřízenou, když jsem ji potkala. „Přece jsi mi říkala, že by Jan neměli propustit.“

Hořce se usmála: „Podnik neustále volal, jak to manažer vyřeší. Pokud by nám sebrali licenci na alkohol, tak tržby poletí dolů, a tak se všichni rozhodli k tomu nejtvrdšímu kroku. Nebylo to rozhodnutí jenom našeho manažera,“ ujistila mě.

„Neudělala to schválně, jedna chyba a je bez práce,“ zastala jsem se Jan tiše. „To je jako by poslali zákazníka do vězení, že ukradl jednu housku.“

„Pamatuj si, že my, co tady pracujeme, nesmíme dělat chyby a musíme být každou minutu dokonalí...“

A tak jsme se rozešli a já jsem přemýšlela, jak je vysilující být sedmnáct let, co v podniku pracuji, dokonalá. A hlavně, když slogan: Zákazník, náš pán můžeme rozšířit o: Zákazník, náš kat.

Zatímco zákazníci můžou být vlky v rouše beránčím, my musíme být beránek s ostražitostí vlka. Vždy ve střehu, vždy perfektní. Protože v tomto pohádkovém světě supermarketu není happy end pro ty, kteří udělají jednu jedinou chybu.

Každý den hrajeme divadlo, musíme být dokonalejší než Popelka, rychlejší než Dlouhý, Široký a Bystrozraký dohromady a moudřejší než Šalamoun. A potom stačí jedna chybička, jedno klopýtnutí a rázem se z nás stanou oškliví čarodějové, které je zapotřebí vyhnat z království.

V dnešním přetechnizovaném světě prostě není místo pro lidskost, pro pochopení, pro lidi z masa a kostí.