Inspirovala jste mě a já z knihovny znovu vytáhla Johna Jakese a jeho osmidílný příběh americké cesty ke svobodě 1. díl Levoboček, poslední 8. - Američané. Výstižné čtení. Doporučuji a zdravím Vás...

Stezka slz.

Paní Ivano, moc zajímavý a poučný článek.

Díky za přečtení

Ivčo, hodně zajímavé děkuji!

Já také děkuji

Zabývat se nějak moc kriticky a podle kriterií dnešního pojetí humanismu vztahy mezi bílými osadníky a původním obyvatelstvem při osídlování Ameriky je stejně nesmyslné jako zabývat se kriticky podle stejných kritérií brutálními metodami osidlování např. České kotliny Slovany, popřípadě osídlování území dnešního Maďarska Huny. A o tom, jak probíhalo osídlování dnešní Anglie a jak ukrutně bylo zacházeno s jejich původními obyvateli novými přistěhovalci, ani nemluvě. Po celé dějiny planety při získání nového životního prostoru vždy silnější vítězí nad slabšími, což je princip evoluce.

Jak toho vítězství ti úspěšnější dosáhli, by se nemělo s odstupem posuzovat jinak, než že vzít s pokorou na vědomí, že metody tehdy pro vítězství použité, byly poplatné v dané době běžnym normám způsobu boje o nový životní prostor.

Myslím, že metódy zmocňovania sa cudzích území sa nemenia, iba sa inak nazývajú.

Pravdivo smutné...až z toho mrazí...Možno to mohli urobiť menej drastickým spôsobom.Bolo to ich územie, kde žili,rodili deti, pochovávali mŕtvych, uctievali svojich bohov... V nejakej knihe som čítala, že keď belosi začali stavať ploty, indiáni sa tomu čudovali a hovorili: Načo to robíte, veď celý svet je náš."

.....ved celý svet je náš...a při tom se mezi sebou rvali...to chce znát historii a ne se pořád bít v prsa!!!