Ve zdravém těle, zdravý duch, aneb říkali jsme jí Emma.

Měla dlouhé špinavě blondˇaté vlasy, postavu spíše chlapeckou, uzké boky a široká ramena. S Emmou byla legrace, dokázala vyprávět vtip za vtipem a popisovat svoje zážitky na urovni komedie. Nebylo divu, že byla samý kluk.

Rozuměj, samý kamarád, protože naše Emma byla na holky.

"Odmalička si přála být klukem," říkal mi můj manžel, protože ji velmi dobře znal. 

Tak, každý to má jinak, pomyslela jsem si. A ne každá sexuální preference musí být vytrubována do světa.

Roku 2008, když se dostali demokraté na prezidentské křeslo, začalo se razit jiné heslo. Každý by měl do světa vytroubit svoji sexuální orientaci. Jejich výzva o těchto problémech veřejně mluvit, byla vyslyšena. I v naší rodině se začala řešit: Genderová dysforie, což je člověk, který je nerozen v nesprávném těle. Dysphorie je z řečtiny: obtížně snášitelné.

Emma měla nárok být mužem a my bychom to měli akceptovat. Fajn, nemám s tím problém. Budˇ  chlapem, když si myslíš, že jsi chlap.

Emmy druhé jméno je naštěstí pro obě pohlaví: Charlie.

"Přeji si, abyste mě oslovovali Charlie a používali zájmeno. On." přednesla svůj požadavek.

Zemřela Emma. Charlie si nechal ostříhat dlouhé vlasy, nasadili mu mužské hormony a bojoval za práva používání veřejných záchodků bez rozdílu pohlaví.

Charlie byla jiná osoba, než byla Emma. Už neříkal vtipy, ale neustále nadával svým hlubokým hlasem. Bil se jako lev za svoje práva: být odlišný, být jiný. Také mu rostou vousy, z čehož měl velikou radost, byl prostě chlap s prsama a vagínou, ale byl to  chlap.

I já chápu, že každý to má jinak. A potom jednoho dne přišel s průzkumem, že asi devadesát procent lidí je bisexuálních. Prostě můžeme se sexuálně stýkat s mužským i ženskou, ale jenom si to nechceme přiznat. Tehdy jsme se s manželem drželi, abchom jí nebo jemu něco ošklivého neřekli.  Protože to ona-on má jinak, neznamená to, že i ostatní lidé cítí stejně. A hlavně, když není problém se stýkat s mužem nebo ženou, tak proč si jako Emma nenašla chlapa, vždytˇ na pohlaví nezáleží.

Charlie si nechal odřezat prsa a je tak trochu promiskuitní, každou chvíli jiná dívka. Nikdo s ním nevydrží, z legrační Emmy se stal protivný polochlap nebo položena.

Clověk prostě nemůže být vším čím by si přál být, ale musí se s tím smířit a žít sám se sebou a naučit se mít rád. Nemůžu být modelkou, když se dívám skřítkovi do očí. Nemůžu být královna, když jsem se nenarodila jako šlechtična. A nemůžu být chlap, když mi k tomu chybí penis, ale můžu být lesba, co má ráda ženské, a nemusím zatěžovat tělo hormonama.

Charlie podepsal papír, že na vlastní žádost a nebezpečí užívá hormony. Dneska mu to ještě nevadí, ještě je mu přes dvacet, ale co až zestárne?

Neberu jim právo na to, co a kdo se jim líbí a nelíbí. Jenom bojuji za to, aby se do mladého a zdravého těla přestaly cpát hormony, které tam nepatří. Až fyzické tělo díky hormonům selže a onemocní, tak vůbec nezáleží na tom, jestli se cítím být chlapem nebo ženou, protože potom všechen sex jde stranou, je to boj o život.