Včera jsem se v noci pořádně nevyspala

Přišly nám totiž bezpečnostní kamery. Myslela jsem si, že žádné nepořebujeme. Podnik, od kterého máme TV, internet a telefon, nám zadarmo umístil  na třech vchodových dveřích elektronické bezpečnostní zařízení.

Zapneme alarm a víme, pokud někdo otevře dveře. Jakmile by sem nevítaný návštěvník  vlezl oknem a pohyboval by se po domě, tak se alarm spustí také. Jsme napojeni na policii a v ložnici v prvním patře naši bezpečnost ještě jisti pistole. Co víc?

Manžel byl jiného názoru. Předvánoční slevy, nekup to. Tak jo, koupili jsme kamery tři. Manžel si s nima včera vyhrál celé odpoledne. Různě je umístˇoval, abychom měli v záběru všechny místnosti v přízemí. Večer jsme si šli lehnout  a on přišel s mobilem, který si uložil na noční stolek.

"Na mobilu můžeme sledovat, pokud se v baráku bude něco nekalého dít", řekl mi spiklenecky.

 AHA! Elektronické bezpečnostní zařízení je také na počítači, ale chápu s kamerou je větší sranda a také je to nová hračka.

Včerejší noc jsem měla problémy s usínáním. Konečně jsem začala dřímat a telefon na nočním stolku:

"Cink".

První avízo typu: zloděj v baráku, vyskočili jsme oba. Manžel  rozespalý, já bez brýlí slepá, brejlili jsme na obrazovku od mobilu. Snažili jsme se rozeznat, v které místnosti se okno rozzářilo tak, jako kdyby k nám vstoupil sám SVATY. Nakonec jsme se usnesli, že to je okno, které je vedle vchodových dveří. Okno je velké 220cmx230cm, je obrovské, proto ta velká záře. 

Podívala jsem se na budíka, několik minut po půlnoci.

"To je světlo od auta. Leonora se vrátila z práce." napadlo mě. Usoudili jsme, jak zatáčela na naši příjezdovou cestu, tak auto osvětlilo okno v přízemí.

Leonora má u nás pronajatý basement, má všechno svoje, i vchodové dveře. Takže o ní většinou ani nevíme. Díky bezpečnostní kamero.

Chvíli trvalo, než jsme zaspali. Před druhou hodinou opět mobil: Cink.

Po druhém cinknutí už jsme nebyli tak horliví. Podívali jsme se na obrazovku, kamera nám vyfotila kocoura, přecházel z kuchyně do obýváku.  

Po třetím cinknutí jsem už ztrácela trpělivost. Jen co usnu, už jsou tu opět nějaké nečekané manévry v baráku. Kocour se stěhoval do jiné místnosti, šel si lehnout pod piáno. Rád tam lehává, protože větrákem, který je kousek nad podlahou, fouká teplý vzduch. Jedno z míst, kterým se vytápí dům.

Doufala jsem, že tam zůstane do rána. Zůstal, protože už žádné podezřelé manévry jsme nezaznamenali a mohli se konečně trochu prospat.

Ráno jsem vstávala rozlámana, jako kdyby mě někdo mlátil celou noc.

"Myslím, že se mi spávalo líp, než jsme byli hlídáni bezpečnostníma kamerama.  Někdy je lepší nevědět, co se v noci v baráku děje. Nemusíme mít přehled, kdy se Leonora vrací z práce, ani kam se náš mazlíček (kocour) ukládá k spánku." pokoušela jsem se přesvědčit manžela, aby kamery zaslal zpátky.

Nepodařilo se mi vystrnadit vetřelce (rozuměj: kamery) z domu. Manžel slíbil, že se to už dnešní noc nestane. Prý si nemyslel, že kamery jsou tak citlivé. I já jsem citlivá, neoplývám trpělivosti, když mě někdo stále budí.