Také vás bolí kolena? Aneb všechno je to o botách.

Můj první americký manžel Nik si myslel, že si zakoupím nějaké pohodlné polobotky, bez podpatku a nejlépe botasky, nebo tenisky, podle toho jak tyto boty nazýváte. Podívala jsem se na něj opovržlivě: Tak toho, hochu nebude, 

abych sí já obula sportovní boty. Jednak jsem od mládí nosívala vysoké, ale opravdu vysoké podpatky, protože jsem trpěla napoleonským komplexem. Z rodiny jsem byla nejnižší, ani maminku jsem nepřerostla.  Každá moje kamarádka byla skoro o hlavu vyšší, než já. Na vysokém podpatku jsem měla i kozačky a "tančívala" jsem v nich na ledu, když jsem šla do práce nebo z práce. Mužští mě galantně zvedali ze země, ale vysokých podpatků jsem se nikdy nevzdala. Nikdy.

Zkoušeli jste však řídit v podpatcích? Zkoušeli jste nakupovat v obchodech, kde je na plno puštěný air-conditioner... Ještě rádi si vezmete ponožky a pohodlné tenisky, aby vám tˇapky nemrzly. Pochopila jsem proč si američanky oblíbily sportovní boty, a také už mě netrápil napoleonský komplex. Kolem mne je tolik lidí a je to v podstatě "všehochutˇ". Vysocí basketbalisté, ale také malí mexicčtí indiáni. Vedle nich si připadám jako golemka. Konečně mám pocit, že některé lidí převyšuji. Jsem vysoká, můžu si koupit tenisky.

Nik dbal, abych nosívala boty pohodlné, ale když zemřel, tak jsem usoudila, že na botech nezáleží. Ty boty za 16 dol. vypadají uplně stejně jako boty značkové. Udělají mi stejně dobrou službu. Na nějakou dobu mi to vycházelo, ale potom se mi z ničeho nic rozbolely nohy. A stále jsem potíže ignorovala, stárnu, asi budu mít stejné problémy jako můj otec a jeho maminka, moje babička.

Začátek doby koronavirové a uzavřené masáže, kam pravidelně docházím jednou za měsíc se podepsaly na mých bolestech. Kolena se mi opět ozvala. Ale tak, že jsem nemohla vyjít ani schody, ploužila jsem se, jako kdybych byla o třicet let starší.

"Podívej se na babičku (moji šestaosmdesátiletou maminku), stále běhá jako srnka," říkával mi syn vyčítavě, když mě viděl lézt do schodů. V domě máme schody a všechny tři ložnice a plus můj počítač je v poschodí. Denně seběhnu a vyběhnu schody, no, nepočítala jsem to, ale hodněkrát.

Můj problém začal řešit i můj syn se snachou. Byli první, kteří poukázali na moji nevhodnou obuv.

"Vypadají uplně stejně jako boty značkové," hájila jsem svoje levné botky,  které mám tři dny v týdnu osm hodin denně na nohách. A to jsem na nohách, nesedím. V Americe nesedí pracovníci na poště, u kasy, v bance...A já ještě ke všemu spoustu hodin prochodím, chodím a chodím... , nestojím.

"Kup si Niky, vyrábějí boty, které jsou prý velice pohodlné, protože v nich není tvrdý došlap." radil mi syn, který si nastudoval i výrobu bot.

"A co nosíš ty?" zeptala jsem se.

"Na mě nekoukej. Já jsem těžkej, za půl roku boty oddělám, tedˇmám New Balance, Adidas, koukej, co by bylo nejlepší pro tebe. Proč Niky nechceš ani zkusit?" podivil se. 

Trochu jsem se kroutila s odpovědí:

"Oni podporují to klečení na trávníku při sportování, nějak jsem se rozešla s jejich názory..."

"Vykašli se na politiku a jdi si zkusit Niky." poručil mi syn do telefonu.

A protože synové se musí poslouchat jeli jsme s manželem do obchodu, kde byly všechny možné značky, takže jsem zkusila nejenom Niky, ale i New Balance.

Ani jedna značka mi neseděla, necítila jsem se pohodlně. Kousek od nás máme krásný outlet shop, vypadá jako malé městečko, jeden baráček s červenou střechou vedle druhého, kde jsou obchody. Není to žádný obchodní komplex, kam zapadnete a pohybujete se pouze uvnitř. V našem obchodním mallu z každého obchodu vyjdete ven a jdete po chodnících do dalšího.

Obchod Nike měl, samozřejmě, výběr obrovský. Nevzdávala jsem se, vyzkoušela jsem asi patnáct párů, že ze mne měli prodavači radost? Ani ne. Tam bylo tolik zákazníků, a svoji velikost jsem si sama vytahovala z nevysokých regálů.

Z obchodů jsem odcházela zklamaná, opravdu jsem si nevybrala.

"Nike není moje značka, i když jsem se snažila," řekla jsem manželovi venku.

"A co kdysi byla tvoje značka? Měla jsi svoji značku?" zeptal se mě manžel.

Zasmála jsem se, jak jsem mohla zapomenout.

"Co máš ty na noze?" zeptala jsem se ho.

"No Skechers," podíval se na svoje botky překvapeně.

"A kdo tě před deseti lety ukecal do bot Skechers? No přece já."

Ano, můj manžel nosí pouze boty značky Skechers, protože mu připadají nejpohodlnější. Boty nosí několik roků, nekupuje si každý rok nové, Do práce nechodí a  boty mu vydrží několik let.

Zajásala jsem. Vzpomněla jsem si na svoji kdysi oblíbenou značku, od které mě někteří lidé kdysi dávno zrazovali, jako: prosím tě, Sketchers. Jako kdyby říkali: kdo dnes nenosí Niky, tak není cool.

Obchod Sketchers je pro mne, jako je pro děti obchod s candy. Mám rozzářené oči a nevím, jaké boty bych si dříve zkusila. A potom koupila, protože všechny boty jsou tak pohodlné.

Z obchodu jsme odcházeli a manžel si nesl jedny boty, do kterých jsem ho ukecala. On je přece ještě nepotřeboval. Možná nepotřeboval, ale já jsem se alespoˇn necítila provinile, když jsem si v tašce odnášela dvoje boty.

Závěr: Boty Sketcher už nosím přes rok, vůbec si nevzpomenu, že mě kdysi bolely nohy, že jsem mluvila o tom, že je to stářím. S koleny nemám problémy. Vybíhám schody několikrát denně. Nevylézám, já je vyběhnu, aniž si to uvědomím.

Jsem v práci a nohy mě nebolí, můžu se ohýbat, můžu vybíhat schody.

A tak jsem se chtěla zeptat i vás: Bolí vás nohy, bolí vás kolena? Zkuste jiné boty a možná že vůbec nemusí být ortopedické. V dnešní době značkové prodejny pracují s doktory a odborníky....

Mně změna bot pomohla.