Stála jsem za sklem,

za tenkounkým, průhledným sklem a věděla jsem, že tam na druhé straně je život. Věděla jsem, že i kdybych do skla ze všech sil kopala, mlátila a přinesla si k tomu i kladivo, všechno je zbytečné. Toto sklo je totiž nerozbitné.

Stála jsem za sklem a bylo mi to strašně líto, snad bych i brečela, kdybych ještě měla slzy. Kecám, nestála jsem za sklem, seděla jsem na židli a s hrůzou jsem k sobě tiskla svoji kabelku, potřebovala jsem se něčeho přidržovat. Seděla jsem na židli v čekárně a se mnou tam byla ještě druhá žena. I ona čekala na manžela, který musel jít na CT na vyšetření. Seděly jsme tam, dvě ženy, které čekaly na své manžely. Ona byla opálená a optimistická a povídavá.

"Žijeme na Kostarice, přijeli jsme sem pouze na vyšetření a zítra se vracíme zpátky," podělila se se mnou o život, který měla, ale já jsem se neměla o co podělit. Věděla jsem, že tam na druhé straně skleněné zdi je život, jenom nebyl pro mě, ani pro mého manžela. Křečovitě jsem se usmívala a ona mi povídala o slunci a o moři a já jsem se snažila načerpat trošinku energie z jejího vyprávění . Budu ji v příštích dnech potřebovat.

Stála jsem za sklem a ptala jsem se: proč zrovna já? Proč si nemůžu na chvíli vyměnit se ženou role, jenom na chvíli, abych si malinko oddychla. Proč nemůžu sklo, které je mezi ní a mnou obejít a říct bezstarostně: zítra odlétáme na Kostariku, máme tam slunce, moře a dům..., máme tam život. Co se stalo, že jsem byla ta druhá, ta za sklem?

Čekala jsem na svého manžela, až se po vyšetření vrátí do čekárny. Výsledek ještě nevěděl, ale znali jsme ho myslím oba. Nebyl opálený, jako byl manžel té paní z Kostariky. Můj manžel byl žlutý, jako žlutˇásek, nejenom bělmo v očích, ale i  kůže. Daleko více, než když zežloutl před několika lety poprvé a zažil radiaci a chemoterapii. Nyní byl opravdový žlutˇásek, Čičorečka.

"Půjdu zase na chemoterapii, jako posledně," utěšoval sebe nebo mě, při naši neveselé cestě domů. Jeli jsme se schovat za svoji zedˇ, která nás oddělovala od těch, co byli zdraví. Zedˇ, která nás oddělovala od života a smrti.

Tam, na druhé straně je život, přísahám...