Ivi, čtu Váš blog a až dnes. Nestíhám vždy čerstvé zprávy. Ale přesto mám dojem, že nikdy není pozdě. Fandím Vám. Pište. Třeba znovu a nově.

Moc diky.

Když druhdy oblíbený spisovatel Stanislav Rudolf krátce šéfoval na Barramdově Tvůrčí skupinu filmů pro děti a mkládež, přišel jsem za ním, že bych rád pro tuto skupinu natočil svj režijní debut. Jeho odpověď byla pregrnantní:

"Mně moje první knížka vyšla ve 35. Neviídm důvod, proč vy byste měl začínat dřív."

Od té doby nebyl mým oblíbeným pisovatelem. Pochopitelně.

Paradovně, moje kariíra skončila v r. 1991 zánikem Státnho Filmu na Barrandově a já jsem se naopak v 35 letech rozhodl, že končím s kariérou režiséra

To už jsem dávno pochopil, že tyto věci s kariérou nesouvisí.

Dnes je naštěstí jiná doba a přinejmenším Vám ve psaní nikdo bránit nebude.

Já jsem Stanislava Rudolfa ráda četla, ale potom, jak jsem poukazovala na to, že pro mladé dívky nic nevychází, mě zazdili, ale on začal vydávat jeden románek za druhým. Nikoho tam nepustil. Viděla jsem tu plytkost jejo románků. Možná, že už jsem byla zaujata.

Já vůbec nevím, jestli bych byla schopna utáhnout něco tak velkého jako je román. Nevím, jak jsem se do toho mohla pustit, když jsem byla tak mladá.

Díky za přečtení.

Tak to jsem ani netušila...

Něco bych napsala, ale stejně nevím co. Tak asi nic, dneska prý už ani ten sex nepomůže.

To je škoda, protože ve svém věku už bych s tím takové problémy nedělala. Jednu bych mu střihla, no ne!

chápu-párkrát jsem stála před podobnou nabídkou a nejen s této souvislosti

Víte, on s tím v počátcích své kariéry měl problémy i takový naprosto ojedinělý génius, jakým byl Giuseppe Verdi.

Lépe řečeno, jeho nikdo nenutil, aby někomu posloužil sexuálně, ale jestliže chtěl, aby La Scala hrála jeho opery, musel první dva nebo tři roky navštěvovat snobské večírky, které jeho poněkud sedlácké povaze byly z duše protivné. Nešlo sice o sex, ale je vidět, že i takový Tvůrce s velkým T by možná vůbec nedostal příležitost a zapadl by, kdyby tady nebyly věci, které nesouvisely s kvalitou jeho tvorby, ale které měly v určité fázi jeho života na to vliv.

Když už si udělal jméno, kašlal na nějaké snobské a intelektuálně prázdné akce, protože věděl, že už to nepotřebuje. Ale v počátcích svého tvoření musel i on čelit něčemu podobnému.

Ono to dnes nebude o moc jiné. Už před lety jsem o tom napsala jeden z mých prvních blogů zde: https://svozilova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=360153

Ale vy píšete moc pěkně, takže nedostatkem talentu to nebude. Já bych to na vašem místě zase zkusila. I s tím pesimistickým koncem, i když ty se pořád ještě nenosí.

Díky.

Váš blog "Jak nevydat knihu", jsem přávě teď přečetla. To je užasné napsáno.

...chtělo by to vyndat rukopis a zkusit to teď, když už o nic nejde... většinou to vychází právě tehdy, když už o nic nejde

Je jiná doba. Pokrok šel tolik kupředu, že rok 1975-1980 vypadá jak "středověk". Jeden telefon a to ještě ne v každé domácnosti, telefonní seznam, kde jsem hledala nakladatelstvi. Nyni přijdeme k počítači, zadáme do googlu to, co hledáme, a víme kam jdeme.

Kristýna mi volala po roce 1989, jestli bych neměla zájem, řekla jsem jí, ať to nechá spát. Já jsem nepsala asi víc jak 25 let. Nechtěla jsem mít nic společeného se slovíčkařením.

Děkuji vám, že jste můj příbeh přečetla.