Seznameni

     Bylo mi 38 let a pristehovala jsem se ke svym rodicum do bytu 1+1. Mela jsem pred rozvodem a pred operaci. Pripadalo mi, ze se mi zhroutil svet a snazila jsem se nevyskocit z okna.

Po operaci jsem se dlouho necitila dobre, ale trenovala jsem. Mamka se stala moji nejlepsi kamaradkou a chodily jsme spolu na prochazky.

         "Jsem rada, ze jste mi s tatkou poskytli azyl, ale jsem uz dost stara na to, abych se opet vydala svoji cestou," prekvapila jsem ji jednou. Prestoze si nikdy nestezovali, vedela jsem, ze jsem jim v jejich nevelkem byte narusila soukromi.                                                                                                        

      "Kam bys pospichala? Jsi par tydnu po operaci a nekolik mesicu po rozvodu," odpovedela mamka a patrave se na me zadivala: "Jsi uz unavena?"

         Byla jsem, a tak jsme se vracely k domovu.

         "Lepsis se, dneska jste byly venku o deset minut dele," hlasil tata, jakmile jsme vstoupily do predsine.   

         "Rekni mu o cem jsme spolu venku mluvily," pobidla me mati, kdyz jsme se usadily v obyvaku.

Zdrahala jsem se. Nechtelo se mi mluvit o muzi, ktereho se chystam najit.

         "Rozhodla jsem se, ze si nekoho najdu," priznala jsem  nejiste.

         Otec zvedl oci od knizky, kterou prave cetl, a odpovedel:

          "A nemuze to pockat, az budes schopna chodit ven sama? Nebo to chces na rande tahnout i mamu?"

          Vedela jsem, ze to by ji nedovolil,  protoze na ni cely zivot zarlil.

           "Porebuje nekoho, kdo by ji mel rad. Je mlada a dodnes mela same trapeni," zastala se me mati.

          Otec neodporoval, svoji zenu velice miloval, a tak pokrcil jenom rameny, coz melo vyjadrovat: rekl jsem svuj nazor a neni co k tomu dodat.

          "Neverim na lasku," spitla jsem mamce do ucha. "Potrebuju nekoho, kdo mi nabidne klid a bezpeci," odpovedela jsem nahlas.

          "Uplne bez lasky?" zeptala se mati prekvapene. S otcem byli cela leta jako dve hrdlicky a moje sdeleni bylo pro ni sokujici.

          "Muzes mi rict, kde se chces seznamit? Vzdyt bez mamy nevytahnes paty z domova." oznamil tatka pobavene.

          "Dam si inzerat do novin," mela jsem plan.

          "Proc se chces schazet s tolika muzskyma?" zvolal zoufale. Podle neho by stacil jeden jediny, ten pravy.

          "Protoze musim toho spravneho chlapa najit. Neboj se, i kdyz se setkam s vice muzskyma, neznamena to, ze vlezu s kazdym do postele," utesovala jsem ho. Nevim, jestli mi uveril, protoze pouze odpovedel:

          "Jsi uz dost stara na to, abys vedela, co delas."

                                   ------------------------------------------------------------

          Na inzerat jsem dostala spoustu odpovedi. Nebyla jsem az tak stara a hlavne na ty roky jsem nevypadala. Byla jsem stihla, mela jsem dlouhe vlasy a muzskym jsem se porad jeste libila. Vedela jsem to, ale jak vypatrat toho jednoho? Toho praveho?

           S kazdym, kdo mel zajem o seznameni, jsem se sesla v restauraci, ktera byla blizko bytu mych rodicu. Neriskovala jsem, nechodila jsem na zadna osamela mista. A hlavne, nedavala jsem nikomu druhou sanci. Po prvni schuzce jsem vedela, nebo alespon jsem si myslela, ze vim, jestli se jeste nekdy uvidime. Vetsinou jsem se rozhodla, ze ne.

           A potom jsem HO potkala. Moje srdce se sice netrepetalo vzrusenim ani laskou, ale verila jsem, ze ON je ten pravy. On to byl, kdo byl mnou uneseny, On to byl, kdo mi sliboval zazemi.

A poslouchat litchotky a sliby bylo proste bajecne. Prehlizela jsem, ze Hanse je nevysoky, hubeny muzicek s nazrzlymi vlasy. Tolik moc jsem touzila po jistote a po klidu. Byl pouze o pet let starsi, tak proc by nas vztah nemohl fungovat, ujistovala jsem sama sebe ve spravnosti toho, co delam.

     Po nekolika mesicich nasich spolecnych obedu a veceri v restauracich zacal nalehat, abych si vzala tyden dovolene a odjela s nim do Nemecka. Chtel mi ukazat svuj dum, svuj hrad, kam mne jako "pani Hansovou" odveze. Sen, ktery se vyplnoval. Mluvil o svatbe, o tom, ze si pral zenu, jako jsem ja. Opravdu existuji pohadky? Malem jsem tomu uverila.                                             

     Dum, kam me privezl,  nemel chybu. Byl novy, perfektne zarizeny, venku obrovsky bazen. Na jeho pozemku byly dve kancelare, takze to do prace nemel daleko.  Budeme stale spolu, tesila jsem se. Co si prat vic?

     Nas prvni den jsme zakoncili veceri a ocekavala jsem prijemny vecer. Sedneme si spolu, budeme si povidat a mozna i na intimnosti dojde, myslela jsem si natesene. Prozatim bylo mezi nami par polibku, trochu hlazeni a jinak nic vic. Nikdy nenalehal a ja jsem se nenabizela.

Po veceri me Hanse prekvapil sdelenim, ze si musi neco zaridit a odjel. Sam.                                                 Sedela jsem v obyvaku, divala jsem se na televizi a pripadala jsem si odkopnuta. Nevedela jsem proc mam takovy pocit, ale mela jsem. Po dvou hodinach se vratil. Neptala jsem se, kde byl a on neprotestoval, kdyz jsem odesla prespat do druheho pokoje.

     Druhy den rano vykukovalo slunicko a slibovalo pekny a teply den. Nechtelo se mi rozebirat vcerejsek. Mozna si opravdu potreboval neco pracovne zaridit. Byl prece patek.

Opet jsem se usmivala a verila, ze dnesni den bude jiny. Nebyl. Po snidani mi Hanse rekl stejnou vetu: potrebuje si neco zaridit. Cele dve hodiny jsem opet sedela sama v dome, ktery uz mi nepripadal ani trochu nadherny.                                                                                                          Vratil se pred obedem a tvaril se, jako kdyby bylo vsechno v nejlepsim poradku.

     "Tak, co se deje, ze tady zustavam dve hodiny sama?" zautocila jsem odhodlane s pevnou vuli neustoupit a dozvedet se pravdu, at je jakakoliv.

     Viditelne nechtel odpovedet. Prekvapene se vykrucoval.                                                                                                                                           

     "Nezustanu cely tyden nekde, kde se citim nejista a nesva," prerusila jsem rozhodne jeho blekotani a na dukaz toho, ze to myslim vazne, jsem vstala z kresla. Chystala jsem se odejit, kdyz one nesmele spitl:

     "Potrebuju sex."                                                                                                                                             

     Coze? Neverila jsem svym usim, takove neslusne slovo jsme si jeste ani jednou nerekli, a on pokracoval:                                                                                                                   

      "Chci si te vzit, protoze jsi se mnou nesla ihned do postele, protoze nic ode mne neocekavas, o nic si nerikas. Jsi zenska pro zivot, ale ja potrebuju sex," opakoval, jako by si myslel, ze jsem snad preslechla.

      Zachovala jsem klid. Co take rict?!  Uz jsem se v duchu rozloucila s tim nadhernym barakem a take s bazenem. Uz jsem vedela, ze mozna existuji pohadky, ale ty nejsou pro mne.

      "Co by se zmenilo, kdyby sis me vzal? Prestal bys navstevoval "bordel"?" Zeptala jsem se jako by nic, jako by se nechumelilo. Ale uvnitr jsem vedela, ze se chumeli, ze se priserne chumeli.

       "Prestal, " rikal presvedcive. Nebyla jsem si jista, jestli presvedcuje sebe nebo mne.

       Byl to mzik, to poznani, ktere me najednou brinklo mezi oci. Musela jsem byt uplne slepa, a proto jsem se s prehledem zeptala:                                                                                                                                        

       "A kolikrat denne bys ten sex potreboval?"

       "Petkrat denne by to bylo idealni," spitl opatrne, snad aby me nepolekal.

        A zavladlo trapne mlceni. Stala jsem jako primrazena k podlaze a prala jsem si nenapadne se vyparit. Stat se naprosto neviditelnou. Vedela jsem, ze jeho prani bych mu nikdy splnit nemohla. Nemilovala jsem ho pred tim a ted uz vubec ne. Nesmel by se me dotknout. Co ted? Co ted musim udelat je prvni krok, a tak jsem rekla:

       "Odjizdim."

        "Jak chces odjet? Odvezu te za tyden," nepochopil. "Zustan," prosil. "zkus to se mnou a uvidis, jestli me opravdu po tydnu nechces vic videt."                                                                                      

     Tvaril se smutne, ublizene a chtel me chytit za ruku. Odtahla jsem se. Jenom zadne duvernosti,  ty okamziky jsi propasl, pomyslela jsem si.                                                                                        

     "Nechci ti byt za nic vdecna, vubec za nic a za tyden bych byla," odpovedela jsem a s rukama schovanyma za zady jsem odesla do vedlejsiho pokoje. Sbalit si zavazadla. Jeste ze jsem si toho sebou moc nevzala.                                                                                                                                       

     Celou dobu, kterou jsem si skladala veci do tasky,  kolem mne poskakoval jako panacek na perko. Byl prede mnou, za mymi zady a stale do me hucel svoje sliby. Odmitla jsem i spolecny obed.      

      "Uz si nemame o cem povidat," rekla jsem mu.                                                                  

      Nesouhlasil, presvedcoval me, vztekal se, ale opravdu me odvezl na nadrazi.

      "Asi nechces, abych tady s tebou cekal na vlak." Uhodl moje prani. A tak jsem tam zustala sama a cekala jsem na rychlik, ktery me odveze domu.

                                                   ---------------------------------------

         Vecer jsem strcila klic do zamku a odemkla byt svych rodicu. Nezavolala jsem jim, a tak me necekali. Nevedeli tu velkou novinu, ze se z tydenni dovolene vracim uz druhy den. Ze to bylo dost pro zenskou, ktera chtela lepsi zivot a zapomnela na lasku.

         "Nase dcera se nam vratila," volal otec na mati, ktera byla v kuchyni a nejenom me slysela prichazet, ale take me i videla. "Myslim, ze se nam ta nase holka podruhe tak rychle nevda," pokracoval otec stejne hlasite z koupelny. A potom vykoukl ze dveri a rekl mi sarkasticky: "To nebyla dlouha dovolena. Jeste jsme te ani nezacali postradat a ty uz jsi doma. Tak te tady opet vitame " 

         "Zbyla jsem vam, nikdo me nechce," posteskla jsem si hlasite, aby me slysel i v obyvaku, kam odesel a na mamku jsem mrkla. "Vsechno ti budu vypravet pozdeji," spitla jsem a byla jsem rada, ze moji rodice byli tam, kde maji byt. Doma a ochotni me vyslechnout.