Sen

Viděla jsem tě! Vycházela jsem z obchodˇáku, a ty jsi seděl v mém zaparkovaném autě. V mém autě, dneska už je to jenom moje auto. Seděl jsi na předním sedadle, díval jsi se do zrcadla a  uhlazoval jsi si vlasy.

Potom jsi z auta vystoupil a pomalu jsi odcházel k silnici. Na tu křižovatku, kde vždycky zastavíme, když odjiždíme z obchodˇáku, odbočíme do prava a jedeme domů.

Viděla jsem tě! Měl jsi zeleno-bílou, kostkovanou košili a šortky od Tommy Hilfiga. Byl jsi to TY, odcházel jsi a stále jsi se otáčel, jako kdyby se ti nechtělo odejít. Jako kdybys mě vyhlížel a nebo sis naposledy přišel posedět v našem autě? A co já!?! Stále jsi se otáčel, ale mě jsi neviděl.

Viděla jsem tě! Nesměla jsem na tebe zavolat, cítila jsem, že tě musím nechat odejít. Bezradně jsem stála před obchodˇákem a dívala se, jak mi mizíš v zatáčce, na té křižovatce, kterou odbočujeme doprava a vydáváme se domů. Ale věděla jsem, že doma na mě čekat nebudeš.

Nevím proč jsem měla takovou radost, že jsem se o ni musela podělit. Odchytla jsem uplně cizí lidi a vykládala jim, že žiješ. TY žiješ! Ziješ, protože jsem tě dneska viděla.

3.12. to bude devět let, co jsi mě opustil.

Spi sladce, má lásko.