Já rodila před jedenacti lety v Jihlavě. Tam nechoďte rodit milé ženy, jsou tam hnusni! I sestry i pan doktor. Hopsani po brichu jsem taky zažila... Hnus hnus. Tato porodnice si zakládá na proridnun porodu bez léčiva a císařských řezů. Jsou v tom jedničky. Bohužel na úkor maminek a miminek.

A to je jednadvacate století, technologie.... Když nechtějí, nestaraji se.

Téměř stejný zážitek jsem měla v těch letech i já .Byla neděle v podvečer, tmavý sál, nikde nikdo, jen sestřičky smějící se sanitaky někde ve vedlejší místnosti. Byla neděle večer a tak běda když jsem vydala pouhý sten už jsem byla okřiknuta. Naštěstí to trvalo jen 4 hodiny potom přišel mladý doktor jen se kouknout a šlo to hned. Tenkrát ten přístup porodních asistentek k pacientkam byl s takovou nadvládou že člověka napadlo, že ty baby snad nikdy nerodily.

Otřesný zážitek. Lehce změním téma. Kolega měl při porodu 5,5 kila a 60 cm. Ani se nevešel do zavinovačky. Když ho máma nesla domů, jiná maminka se jí před nemocnicí ptala, jaká byla prohlídka v šestinedělí?

To musel být ošklivý porod, tak obrovské dítě.

My všichni, co jsme na světě, jsme přežili porod.

Pronesl vtipálek, který nikdy nerodil

(samozřejmě máte pravdu)

Bývalá kolegyně mi vyprávěla, jak nastoupila do porodnice večer, ráno měla jít na císařský řez, protože miminko bylo velké a otočené obráceně. V noci měla příšerné bolesti, když zavolala sestru, tak ji řekla: Nebuďte hysterická, ráno jdete na císaře, tohle musíte vydržet. Svíjela se tam 6 hodin, syn se zatím otočil do správné polohy a tak ji ráno, vysílenou a nevyspalou, nechali rodit přirozeně. Je drobná, sotva 150 cm, a štíhlá. Syn měl přes 4 kila. Další dítě měli po víc než 10 letech a to jen proto, že otěhotněla neplánovaně a proto, že je silná katolička. Do porodnice šla jako na popravu, ale tentokrát to bylo všechno v pořádku.

Nebyla to jediná příšerná historka ze socialistických porodnic.

Já jsem rodila kolem roku 2000 (samozřejmě, že to vím přesně, ale ani jedno z dětí jsme do toho kulatého data netrefili). Ani jeden porod nebyl bez komplikací, ale pobíhaly kolem mě sestry i doktoři. Díky nim jsme všichni přežili a ani jednou jsem si s miminkem z porodnice nenesla pocit "manžel už na mě nesmí sáhnout", jako si odneslo spousta žen.

Za socialismu bylo všecko lepší! Sousedka by o tom mohla vyprávět. Když šla v porodnici na záchod a cestou jí odtekla plodová voda, vyfasovala kýbl a hadru a "běžte si to po sobě utřít". Zlatí soudruzi, Lidé byli zocelní jak ocel, chlapi i ženský, a snesli všecko :-))))

Díky za přečtení, to je hrůza, aby si tam člověk sám po sobě uklízel.