Ptaci a lidska mladata

     Vcera jsme zachranovaly se svagrovou Betty ptaci mladata. Ptaci rodinka se jim uhnizdila na verande. Ani bych si jich nevsimla, kdyz jsem k nim sla na navstevu. Moji pozornost upoutal jejich kocour Tom.

.
    Pinkal si s necim na zemi.  "Tome," zarvala jsem na kocoura, kdyz jsem zjistila, ze jeho hracka je zive a ustrasene ptace. Kocour utekl a Betty vysla z domu.
    "Zase vyleteli. Porad je tam vracim, aby se jim nic nestalo," rekla starostlive. Kousek od hnizda staly tri schudky s plosinkou, aby se do hnizda lepe dosahlo.
     Ptacci drobeckove z hnizda padali a my jsme je tam ani nestacily s Betty vracet. Starostlivi ptaci rodice kolem litali, krmili hladove krky a dohlizeli na jejich zbrkle litani.
     "Co to delate?" objevil se ve dverich svagr.
     "Zachranujeme svet, vzdyt by je Tom sezral," odpovedela jsem mu a uskocila, protoze proti me letel dalsi maly ptacek, ktery mel problem nabrat vysku.
      "To je priroda, oni si poradi," svagr se nas pokousel dostat do domu. Marne.
      "Blbecku, vrat se domu," Betty strkala dalsi ptace lacnici po dobrodruzstvi do hnizda. "Mysli si, ze muzou litat a zatim se pouze nabiji hubu" Betty jim domlouvala..
       "Je to jako u lidi. Pamatuju si, jak mi otec rikal : v osmnacti letech jsi nam utikala z domu a ve triceti osmi letech se vracis a tvaris se, ze zivot s duchodcema je to, co potrebujes ke stesti. Vratila jsem se po dvaceti letech."
       Ze zeme jsem zvedla ptace a rikala jsem mu:
       "Vrat se domu, hubu si nabijes."

Mladata! Ptacata! Bylo mi tezko u srdce, kdyz jsem si vzpomnela na svoje "mlade".
         Miluju te, muj synu. Kdysi davno se nase cesty rozesly. Nejsem si jista, jestli jsem opravdu udelala vsechno pro to, abys tak brzy neodesel z rodneho hnizda. Rikam si, ze jsem mohla udelat daleko vice.
         Miluju te, muj synu a udelala bych pro to, aby se nase cesty opet sesly vsechno na svete.
Rok: 2001