"On se dneska každý Američan snaží najít nějakého indiánského předka."

V roce 2005 jsem byla se svým prvním americkým manželem v Cechách a brácha řekl: "Věřím, že u vás v Americe nemůžete vidět pořádnou indiánskou vesnici" a zavezl nás do indiánské osady. Byly tam saloony, vagony,

postavené teepee a ohrady s dobytkem. Prostě uplná indiánská vesnice. Lidé se scházeli a za chvíli začal program, který se skládal z vystoupení indiánů a kovbojů. A jeden Indián tam tančil svůj tanec, kterým vyjadřoval díky svému creatorovi, svému Bohu.

Stáli jsme okolo a dívali se na tanec. Vedle mne se postavila žena, která měla dlouhé černé copy a byla oblečena do indiánského oděvu. Předpokládala jsem, že celá show je na pobavení a Indián není opravdový Indián, tak jako kovbojové nebyli opravdovými kovboji. Svlečou oblečení a tím i svoji masku. Předpokládala jsem, že žena v indiánském obleku je češka, nemýlila jsem se, mluvila česky. Vysvětlila mi, že Indián, který právě tančí, je její manžel a je opravdový, nefalšovaný kanadský Indián. Byla na něj patřičně hrdá, protože s ním jezdila po různých akcích. Ráda bych se zeptala, jestli se tímto nechá uživit, ale nechtěla jsem být vlezlá, a tak jsem se naivně pochlubila:

"Můj manžel má také indiánské předky."

Hodila zkoumavý pohled po mém manželovi, který vedle mě stál a nerozuměl tomu, co si povídáme.

"On je ze všech svých sourozenců nejméně podobný do indiánského rodu, jeho předci přišli z Irska," vysvětlovala jsem manželovo bílou pokožku, pihy na předloktí a absenci černých vlasů. Na fotkách z mládí měl vlasy černé jako havran. Vlasy měl po svých indiánských předcích, i když brzy zešedivěl. Ve čtyřiceti letech, když jsem ho poznala, byl už uplně šedivý.

Indiánská-češka se ušklíbla:

"No jo, on se dneska každý Američan snaží najít nějakého indiánského předka."

Zaskočila mě, překvapila mě taková zloba.

"On měl z máminy strany prababičku indiánku a z tátovo strany praprabičku indiánku," pokusila jsem se obhájit manželovo indiánské prababičky. "Jeho prababička hrála na mandolínu. Viděla jsem fotky," pokusila jsem se dodat vážnost svému tvrzení.

"Prosím vás, fotky," ušklíbla se opět češka, která se vydávala za indiánku. Neměla jsem co dodat, protože ani fotky ji nepřesvědčily. Sla jsem za bráchou a manželem, kteří mezitím poodešli.

"Ona nevěří, že máš indiánské předky," zašeptala jsem užasle manželovi.

"Nezáleží mi na tom, co si ona myslí," odpověděl mi lhostejně, věděla jsem, že se mu "indiánka" nezamlouvala. Ani mne ne. Dodnes si pamatuju její nabubřelou hloupost. Nebyla indiánka, byla češka, která si v Kanadě vzala Indiána....

Dlouho jsem nechápala proč řekla to, co řekla. Po letech mě napadlo, jestli si nemyslela, že tím, že se můj manžel hlásil k indiánským předkům očekával a čerpal v Americe určité výhody. Nevím jaké, protože jsem nikdy žádné neviděla a o žádných výhodách v jeho rodině neslyšela.