O závislosti a nejenom na cigaretách

Jako mladá holka  jsem si myslela, že přestat kouřit je naprosto snadné. Můj první a jediný český manžel, který vykouřil krabičku cigaret denně, mi po roce manželství oznámil: "Přestávám kouřit," a od tohoto dne si nezapálil.

Pravda je, že nikdy neřekl: přestávám chodit do hospody a pít alkohol, tudíž ho nemůžu vinit, že s alkoholem nepřestal. Byla to jenom moje představa, nikdy jeho rozhodnutí. Miloval prostředí hospod a barů, miloval společnost, ale dokázal sedět i sám a popíjet. Jednou ho v baru sedícího samotného, našla moje sestřenice. I ona měla jeden čas důvěrnější vztah k barům.

Druhý den mi volala: "Mluvila jsem v noci s tvým manželem. Moc tě miluje, Ivanko."

"A to jsi zjistila jak?" zeptala jsem se zvědavě.

"Ríkal mi to, a nevím, jestli ti to můžu říct....," odmlčela se. "On takový tvrdˇák, plakal, jak moc tě miluje," mysela si, že mě přesvědčila o manželovo nehynoucí lásce?

"Kdyby mě měl trochu rád, tak včera neseděl s tebou v baru, ale se mnou v obýváku. Kdyby mě měl trochu rád, tak by nebrečel včera na tvým rameni, ale na mým," odsekla jsem naštvaně a na sestřenici se nějaký čas zlobila.

´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´

Odbočila jsem. Vrátím se k závislosti na cigaretách, protože i moje kamarádka, kterou jsem znala od svých dvaceti let, byla silná kuřačka. Nevím kolik cigaret vykouřila denně, ale kouřila dost.  Před třema roky jsem přiletěla do Cech a ona: zapřísáhlá nekuřačka.

"Jak jsi to dokázala?" zajímalo mě.

"Uplně jednoduše,"

"No vidíš, a lidi nadělají takových cavyků, prý je těžký přestat kouřit," Notovala jsem jí, protož ani já jsem neměla problémy skončit před pětadvaceti lety s kouřením, když jsem vykouřila asi jednu cigaretu týdně.

"Ono to zase tak jednoduchý nebylo," přiznala. "Dostala jsem zápal plic a neodolala jsem, zapálila jsem si cigaretu. Najednou jsem uslyšela otřesnou ránu v hlavě. Byla to taková pecka, že jsem si myslela, že umřu... Od tý doby jsem si nezapálila."

´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´

Na cigaretách byl závislý i můj první americký manžel. Kdybych věděla, že s cigaretama nikdy neskončí, tak jsem s ním do vztahu nešla, protože není horšího spojení, než kuřáka s nekuřákem. Ale Nick se tvářil, že přestat kouřit není problém. Kuřákem byl pouze čtyři roky, když jsem ho poznala. Před tím byl celý život nekuřák. Závislým se stal při rozvodu se svoji manželkou. Ale on byl typ kuřáka, který se snaží zabít, ještě měl v popelníku cigaretu a už si zapaloval cigaretu novou. Vykouřil tři krabičky denně. Pokud chodil do práce a neseděl celý den doma, tak se to dalo přežít. V baráku byl air conditioner a v ložnici si zapálit nesměl.

V roce 2004 při chemoterapii přestal kouřit, cigarety mu nedělaly dobře. Ale jakmile měl po chemoterapii a  dostal od doktorů kladnou zprávu, že chemo zabralo, pomalu se k cigaretám vracel. Chtěla jsem mu připravovat džusíky a držet ho od cigaret, naše důvody k hádkám byly cigarety a džusíky.

Vzdala jsem to, kouřil. Vzdala jsem to, přestal chodit do práce a celý den seděl doma u televize a kouřil. Litoval se a kouřil.

V roce 2008 se všechno vrátilo do stejných kolejích, jako v roce 2004, jenom s tím rozdílem, že chemo přestalo zabírat.

"Přestanu kouřit a budu pít džusíky," sliboval mi, když ležel na lékařském lehátku a čekali jsme na doktora.

A doktor mu řekl: "Máš dva měsíce života,"

"To není pravda, přestane kouřit..." řvala jsem na doktora. A doktor se na mě podíval, z jeho pohledu jsem nevyčetla nic. Možná proto, že jsem byla zoufalá a možná proto, že si nasadil masku, kterou musel mít, aby i on přežil všechny ty negativní zprávy, které často lidem  dával. A zopakoval ty dva měsíce....

Casto mě trápilo, jestli by všechno bylo jinak, kdyby můj manžel s kouřením sekl hned po prvním příznivém výsledku.

´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´