Nicola a David, láska jako z pohádky

Představte si tu nejotřepanější romantickou kombinaci všech dob - ona, dlouhovlasá blondýna s nohama dlouhýma jako žirafa.

Prostě ten typ, co způsobuje hromadné nehody na přechodech a zánět krčních obratlů u kolemjdoucích pánů. A on? Dokonalý mladík, který si k vysoké škole přivydělává v podniku jejích rodičů. Náhoda, která se vyskytne jednou za tisíc let se přihodila Davidovi.

Nicola a David se zamilovali, protože i David byl kluk, za kterým se holky rády otočí. Vypadal, jako by si odskočil z reklamy pro Calvina Kleina. Po svých předcích z indiánského kmene Čerokee zdědil nejenom havraní vlasy s modrýma očima, ale i klid a rozvážnost. Cherokee mají robustní, nižší postavu, proto si David musel ohledně výšky vypomoci geny svých irských předků. Výsledek? Výška průměrného basketbalového koše, ale ne, „pouhých“ 190 cm.

Láska mezi Nicolou a Davidem rozkvétala přímo pod dohledem jejích rodičů. A co si budeme povídat, ti byli v sedmém nebi. Jejich rozmazlená dcera přestala okupovat místní večírky a navštěvovat pochybné kamarády. Konečně si našla někoho, kdo má skutečnou budoucnost. A že David není zrovna z nejbohatší rodiny? Pfff, detail. Svatební dar už měli vybraný - kompletní startovací balíček pro mladý pár: dům v dobré čtvrti, auto, dobře placená práce pro Davida. Prostě balíček „Štˇastná rodinka“ all inclusive, zabalený a připravený k předání.

Vysoká škola uspěšně dokončena, svatba na obzoru... Moment. Jestli čekáte jednoduchý happy end, tak zabrzděte. V každé správné pohádce se přece musí objevit zlý drak, který princeznu unese daleko od její lásky. A co náš David? Ten se bude muset obrnit trpělivostí a vydat se na dlouhou cestu, aby si svoji „zlatovlásku“ zasloužil.

Přišel čas na svatební přípravy a s nimi i nevyhnutelné setkání obou rodin. Měli společně probrat jen „drobné detaily“, kde se svatba vlastně uskuteční. Nicoliny rodiče, baptisté každým coulem, měli jasno:

„Dcera se musí vdávat v našem kostele, je tam také pokřtěná.“ prohlásil otec s autoritou muže, který svým dvoumetrovým vzhledem budil respekt. „A naše vnoučata budou vychovávána v baptistické víře,“ rozhodl, aniž se poradil se svoji dcerou.

Davidova matka, zvyklá řídit domácnost železnou rukou v sametové rukavici, se nenechala zastrašit:

„Všechny tři syny jsem po smrti manžela vychovala díky mormonské víře. Každý z nich vystudoval vysokou, jsou pracovití a slušní kluci, proto trvám na tom, aby svatba byla v našem kostele a vnoučata se s námi připojila k mormonům,“ její hlas byl ostrý jako břitva.

„Ale já nepřipustím, aby moje jediná dcera měla svatbu jinde než v baptistickém kostele. Vaše vírá není žádná vírá, jste pouze kult.“ tˇal Nicoly otec do živého. Uměl to. Právník, který vydělal miliony a už mohl sedět doma na zadku a nic nedělat. Práce však pro něho byla hnací silou, fyzická nebo psychická, ke všemu se dokázal postavit a jen tak se s nikým a s ničím nemazlit.

Rozhněvaní rodiče, bojující o dosud nenarozená vnoučata, opustili luxusní restauraci s nedojedeným obědem uprostřed prudké hádky.

Myslíte si, že tato situace se odehrála před dvě stě lety, nebo alesponˇ před sto lety? Ne, tento příběh je z doby kratší, není tomu ani patnáct let, co rozdělil dva mladé lidi, kterým dříve všichni jenom tleskali.

Ale tedˇ už nikdo netleská.

Nicola stála před otevřeným kufrem a nervozně si prohrábla vlasy.

„Musím to udělat,“ zašeptala si spíše sama pro sebe. „Pro nás oba.“

Srdce ji bušilo jako splašené, když volala Davidovi. Jeho hlas zněl klidně, až příliš klidně: „Jsi si jistá, že je to správné rozhodnutí?“ zeptal se opět.

„Rodiče... chtějí, abych si to rozmyslela,“ vyhrkla. „Říkají, že rok od sebe nám prospěje.“

„Rok?“ jeho hlas zněl zraněně. „Celý rok?“

„Já na tebe nikdy nezapomenu, Davide a vrátím se,“ neviděl slzy, které jí stékaly po tvářích.

„Slibuješ?“

A jednoho dne ráno v Atlantě přistál velký šedý drak - Boeing 747, který odnášel Nicolu tisíc třista kilometrů od lásky jejího života. S kufrem plným designového oblečení a srdcem plným střepů se vydala do osmi milionového města, kde byla přihlášena na postgraduální studium a měla čas přemýšlet o vztahu s Davidem.

Jen co se Nicola „ohřála“ve velkoměstě, David dostal od ní první dopis. Nadechl se a zadíval se na Nicoly fotku, kterou měl opřený o rámeček na nočním stolku. Nicolase na ní smála, její oči zářily štěstím. Vzpomínka na ni, ho zhřála až do morku kostí. Bylo to jako včera.

A Nicola mu napsala dopis plný láskyplného vyznání, že rok rychle uteče a ona se vrátí, protože nikdo jim nemůže bránit v tom, aby se vzali, když se milují.

Během roku tuto vzdálenost překlenuly díky telefonům, Nicola jezdila na svátky domů a on se vydával za Nikolou. Ano, rok byl nekonečný, jako nekonečná byla i Nicolina touha po dokonalém svatebním albu. Po roce se Nicola vrátila, a tedˇ co? Pohádají se opět rodiče, ve kterém kostele se bude svatba konat? Ne, zamilovaný pár se rozhodl, že si svůj den užijí po svém.

Svatba byla jako pohádka, přímo u moře na sluneční Floridě. Svatebčané se v šatech brodili bosí pískem, aby viděli, až si Nicola a David vymění prsteny a poprvé se políbí jako manželé.

A jak se na správnou pohádku sluší měla by končit správným závěrem:

„Také jsem tam byla a pila s nima, jedla, hodovala.“

Ale ne, na Floridu jsem nejela, protože to bylo z ruky a viděla jsem jenom fotky. Moc jim to slušelo.

Zajímá vás, kdo z rodičů v tomto příběhu zvítězil? Ve skutečnosti nikdo - zvítězili Nicola a David, protože se dokázali dohodnout na své společné budoucnosti. Dnes už mají tři děti a Nicoliny rodiče stále za zadkem. Její otec koupil velký pozemek, kde bude stavět dva prostorné domy, a tak Nicoliny rodiče budou žít blízko své dcery a jejího manžela Davida na společném pozemku s velkou vstupní bránou. Za Davidovými rodiči občas zajednou i s dětmi na návštěvu. A co je nejdůležitější? I Davidova matka nakonec pochopila, že život není jen o lásce, ale že hmotné zabezpečení má také svou hodnotu.