Dobrý den Ivanko, jste neuvěřitelně silná žena a ještě silnější mamimka. Vážím si Vás moc. Kdo něco podobného prožije, ví kolik dobra je v maminkách a kolik síly je v ženě. Nese životem pocit, že nezvládla ochránit své dítě, v opačném případě si dítě nese životem, že nedokázalo ochránit maminku před tátou, jenže dítě má rádo oba a najednou vidí peklo. Agrese je hnus. Přeji Vám mnoho krásných a klidných dní.

Na vlastní pěst, zastavit násilí, hádky. Tak už věz, že se nevrátím zpátky. Sám a sám, jak zvíře poraněný počítám, roky promarněný.

Vím, už vím, jak bolí to když, stín vlastních vin a na okně mříž.

Sám a sám, na kost promočenej, přiznávám, „zločin“ odčiněnej.

Konflikt v nás, je to tak. To je válečná energie. Kdo z koho, kdo je lepší, kdo má navrch, kdo je silnější a ten, co nejvíc křičí, je vlastně nejslabší. Ach, jo, Ivi.

Nesnáším válečnou energii, vyčerpává mne.

Pozdrav pánbůh, Ivano. Vzhledem k tomu, jak jste komentovala můj poslední článek se obávám, že tohle byla Vaše realita. Byla jste silná a jistě stále jste. Karma.

Díky, inspiroval jste mě, stejně mě to dusilo spoustu let. Když už vám dochází síly, tak i stát se vrahem je tak snadné. Samotnou mě to překvapilo, nejvíc lituju, že jsem neochránila svého syna. Můj druhý amer. manžel mi říká: ty stále cítíš, že syna musíš ochranovat, i když je dospělý. Tak to prostě je...

A pak se divíme, že jsou války.

Někdy se lidé nedokáží domluvit ani v rodinách...

Pokud je to realita, je to děsivý. smutný. Otec a syn, dva nepřátelé. Silně mi to připomnělo případ Odložil a Čáslavská, resp. incident syna s otcem...to byl taky velmi smutný příběh

Velice smutný příběh, proto také jsem nemohla odsoudit Čáslavské syna, nahromaděný vztek a opilý otec a je to hned, nebo naopak rozzuřený otec, který nemá v ruce cit...