"Na otroctví se nic vystavět nedá,

proto ze sebe smyjte krev. Na otroctví se nic vystavět nedá, nanejvýš vzpoura otroků. Přísností se nic nezíská, chybí-li sklon k obrácení. A jestliže obětovaná víra neměla žádnou cenu a je tu sklon k obrácení, k čemu přísnost?  

Proč byste sahali po zbraních? Co můžete získat tím masakrem, při kterém ani nevíte, koho zabíjíte? Neuznávám tuto primitivní víru, na níž se mohou shodnut leda žalářníci."

Půjčila jsem si slova Antoine de Saint-Exupéry, protože to, co se děje na Ukrajině, mě zanechává: speechless, neboli: nemám proto ani slov.

A tak jsem si vzpomněla na básenˇ, kterou jsem milovala a uměla jsem ji kdysi nazpamětˇ, přestože mi z ní bylo těžko:

JACQUES PREVERT

BARBARA

Rozpomeň se Barbaro                    

Pršelo bez ustání na Brest toho dne

A ty jsi kráčela usměvavá               

Kvetoucí okouzlená zurčící              

Jak stékal déšť                                                 

Rozpomeň se Barbaro                     

Déšť smáčel bez ustání Brest           

Míjeli jsme se v Siamské ulici          

Usmála ses                                       

A já jsem se usmál stejně                 

Rozpomeň se Barbaro                     

Ty již jsem neznal já                        

Ty která jsi mě neznala                    

Rozpomeň                                       

Vzpomeň si přesto na ten den                   

Nezapomeň                                               

Nějaký muž se ukryl v podloubí      

Vykřikl tvoje jméno                         

Barbaro                                           

A ty jsi běžela k němu deštivou ulicí         

Zurčící okouzlená kvetoucí              

A pak ses mu vrhla do náruče                   

Rozpomeň se na to Barbaro            

A nezlob se na mne že ti tykám

Říkám ty všem které miluji

I když jsem je viděl jenom jedenkrát

Říkám ty všem kdož se milují

A nemusím je znát

Rozpomeň se Barbaro

Nezapomeň

Na tento moudrý a šťastný déšť

Na šťastný tvůj obličej

Na toto šťastné město

Na tento parník na parník z Quessant

A oceán

A na skladiště zbraní

Ó Barbaro

Jaká pitomost je válka

Co děláš teď

V tom dešti železa

Ohně ocele krve           

A ten který tě láskyplně svíral

V svém náručí

Je mrtev zmizel nebo je ještě živ

Ó Barbaro

Déšť smáčí bez ustání Brest

Tak jako smáčel prve

Jak dřív

Ale to není to a vše je zničeno

Je to déšť smuteční strašný a bezútěšný

Není to ani už bouře

Železa ocele krve

Jen mraky barvy kouře

které se trhají a zajdou jako psi

Pár mizejících psic

V dešti jenž smáčí Brest

Psic které shnijí někde daleko

Daleko velmi daleko od Brestu

Z něhož už není nic

přeložil Adolf Kroupa