Kdysi, ještě v Československu, jsem měl zubaře s kterým jsme si při akci vyprávěli vtipy, já jen pokaždé, když zrovna neměl svá chapadla v mém otvoru. Hezky jsi to popsala

Mám zubní lékařku Ukrajinku. Vždy mi sklopí křeslo tak, že při zákroku ležím. Koukám nad sebe a vidím dva dívčí obličeje - zubařku a její asistentku.

Nemám důvod si stěžovat, po mnoha letech mám v pořádku čtyřku a pětku vlevo dole a venku třetí ze čtyř osmičk.

Tady se také leží zubaři v klíně, už jsem si zvykla. Oči mám celou dobu zavřené, ale ve stropě je televize, na kterou se lze dívat. Nemám zájem nic sledovat.

Jako dítě jsem se školou chodil na povinné prohlídky k zubaři. Měli jsme zubařku, která byla pravděpodobně sadistka, každé její "ošetření" neskutečně bolelo. Zubařina naštěstí od té doby prodělala obrovský pokrok. Vybavení, medikaca a přístup k pacientovi je neporovnatelný. Již se zubaře nebojím!!!! Heč.

Vašek

Přesně tak: to byli opravdu sadisté, také jsem se zubaře bála ve svých deseti letech.

Milá Ivano, já divná jsem celý článek protrpěla s dušičkou Vašeho malého synka, jako bych chtěla nějak zabránit té vesmírné zákonitosti, že do podvědomí každého dítěte se v předškolním věku obtiskují emoční programy z jeho nejbližšího (rodičovského) okolí. To nejspíš abychom v dospělosti každý mohli zážitky svého života poznávat, že podvědomí (se svými asi 95 % naší mysli) kontroluje, řídí a ovládá naše vědomí s jeho pouhými 5 procenty... A tak jsem ráda, že i Vy i syn už jste tohle poznávání v sebeúctě prošli. Mně se taky už chce jen smát, když vzpomenu, jak mě před asi 15 lety moje tehdy pardubická úžasná (citlivá, šikovná a chytrá) zubní lékařka s nejlepším úmyslem poslala do Prahy, kde jsem tehdy ještě nebydlela, k TOP specialistovi na léčbu mé začínající paradentózy. Ten se mě v křesle zeptal, jestli mám peníze, že věc lze řešit postupy různé ekonomické náročnosti a když já vykulená (zuby jsem měla bez kazů a nic mě nebolelo) jsem řekla, že za své zdraví snad budu schopná zaplatit všecko, vytrhal mi na posezení všechny moje horní stoličky a poslal mě do čekárny, že tam mi dají fakturu - tehdy na 11.000,- Kč. Prý za ty extrakce 🤣. Čili jsem si tehdy zase užívala, že cokoliv se nám děje, je asi záměr naší duše pro poznání, že všichni jsme na cestě a jejím cílem je čistá radost. Přeji Vám radostnou duši a zdravé tělo a za počteníčko děkuji srdečně ❤️👍.

Také mi bylo moc líto mého syna. Díky za přečtení, moje faktura za vytržení a plombu byla 216 dol. a to mám dvě pojištˇovny. Jedna ještě nezaplatila, tak se uvidí, jestli se také budou podílet na mém ošetření.

Jako dítě jsem měla trhání nejradši. Byl nárok na injekci, tedy žádná bolest, dostala jsem zmrzlinu a ještě mě všichni děsně litovali.

Asi jste jediný člověk, kterého jsme kdy potkala, že neměl strach ze zubařského křesla.

Jako zubní lékař si jen dovolím drobnou poznámku- dentista není českým ekvivalentem anglického slova dentist. Dentisté v Československu bývali středoškoláci, kteří po předepsané délce praxe směli ošetřovat pacienty, ale rozsah úkonů měli omezený- mohli vám např. vytrhnout zub, ale nebyli oprávněni vám aplikovat injekční anestesii

Velice se omlouvám, myslím si, že i v Čechách jsem zaslechla slovo dentista, a tak jsem se už tím nezabývala, protože hodně anglických slov se počeštˇuje. Zkusím to opravit.

Důležité je, že to dobře dopadlo

Paní Ivano, mě před lety zubařka moudrák přetrhla a ještě mi rozsekla na dvou místech ústa. Od té doby, co je mojí dentistkou švagrová je to pohoda jazz.

Tak to jste si pěkně užil. Rozseknout mi usta se nastěstí ještě žádnému zubaři nepovedlo.

Tak zaplať pánbůh, trhání je vždycky otrava

Nejenom otrava

Zubaře máte prima, přesto přeji, ať ho navštěvujete co nejméně.

Díky. Jdu tam opět ve středu