Ano, to je krásná věta, že nemoc přichází v době, kdy se nemáme čas zastavit. Skutečně tomu tak většinou je. A přitom... zastavit se, to by měl zvládnout každý včas. Je to takové souznění duše s tělem.

Když tělo dělá dlouho něco s přemáháním, tak se to potom projeví. Já to vím, přesto v tom neustále pokračuji.

Krásně, s citem napsané.

Každá nemoc, úraz nebo cokoli nepříjemného v našem životě je voláním duše o pomoc.

V nemoci i v jiných nesnázích se musíme chtě nechtě zastavit, abychom si mohli (snad!) uvědomit, že se od své duše vzdalujeme a tím ji - a vlastně sami sebe - ničíme. Nepochopíme-li, budou se nepříjemnosti nejen opakovat, ale i stupňovat...

Ano, psychosomatika je stále velmi nedoceněná.

Diky jmenovkyne

Hezky napsáno

Diky.

Člověk je až příliš často slepý a až příliš často prozře pozdě

Ivano, umíš to napsat s citem

To jsem napsala ve svych 22ti letech, kdy z jsem prisla z nemocnice.

Natíska sa mi to české- všechno je jednou poprvé :) ale v tomto prípade by som tebe i nám ostatným želala, že aj naposledy :)

Inak niekedy pozerávam taký dokument americký spackané plastické operácie, neviem čo ma ku tomu vedie, že to pozerám, ale tam sa pomáhajú luďom zbavit vrodených a iných kozmetických defektov

Nikdy bych nesla dobrovolne na zadnou zkraslovaci operaci, staci mi ty zdravotni, Janka.

Paní Ivano, za mě: prvních deset operací je nejhorších, pak už to člověku ani nepřijde.

tak máš asi iný prah bolesti, ja som si dala dve do jednej, lebo som sa obávala že po sebe to nedám