- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ivano, vyzkoušejte takové ty bazény s teploučkou vodou, co mají hloubku maximálně 120 centimetrů, člověk v nich jen pomaličku chodí a může si vybrat sedátka a lehátka s tryskajícími bublinkami vzduchu. Je to příjemná masáž a plavat se tam nemusí
To je dobry napad. Tam jsem nikdy nebyla, se svym strachem z vody beham pouze po brehu.
Milé letní povídání. U nás také celá rodina plave - a já jsem se naučila jen splývat. Je to ale tím, že za mého dětství u nás na vesnici nebyl žádný rybník, ani pořádný potok, kde bys to mohla naučit. A když se začne člověk učit plavat ve 24, už to není ono. (O to víc se čváchám ve vaně). Díky.
Ivano, s vodou to máme stejné, nemusím ji ani moc ve vaněPěkný blog a za krásné Pampelišky, moc díky. Je to moje oblíbená
Dekuji za precteni, milovala jsem prazdniny....
Aktuální povídání! Já jsem vyrůstala v kraji zatopených lomů. To bylo něco pro moje starší bratry. V jednom rozpáleném dni se lesem vydali k jednomu z lomů a mě vzali s sebou, měli totiž za úkol mě o prázdninách hlídat. Jakou obrovskou hrůzu jsem si musela prožít, když mě Mirek povozil přes celý lom na kusu ztrouchnivělého dřeva! V lomech jsem se plavat nenaučila, až pak jako dospělá v jednom krytém bazénu. Když se chce, všechno jde (nejen u plavání). Naučila jsem se sama, neustálým zkoušením. Když je parno a dusno, není nad to se svlažit v chladivé vodě. Řvoucí městské koupaliště ale nemám ráda, ani umělohmotný bazén bych nechtěla. Není nad lom uprostřed lesů.
Kdysi sem u rybnika vodposlech rozhovor dvou dam,jedna taky neplavala a ta druha ji povida,
"horsi by bylo neumet varit " ;-)