tak to není právě veseléživot se s námi nemazlí a někteří chlapi jsou fakt mizerové

Nesu si za to plnou odpovednost. Ja jsem nikdy ty bezvadny chlapy nevidela. Pritom jsem vyrustala s brachou, ktery byl pratelsky, uprimny.... Diky za precteni, Libusko.

Smutne cteni. Jsem rad, ze Vas pak osud poslal do mnohem lepsich vztahovych krajin.

Kdyz to zijete, tak si ani neuvedomite, jak jsou nekdy smutne veci kolem vas. Mela jsem perfektni kamaradku, mela jsem bezvadnou mati, ktera me nikdy nenechala ve stychu, a hlavne milovala jsem legraci. Dekuji za precteni.

Pripomela jste mi pribeh svagrove. Ne rozvodovy, ale rodiny do ktere se privdala, tusim ze to bylo v roce 1967. Jak to tak tenkrat bylo, bydlela pak s manzelem v jednom byte s nim, jejich dcerou jeho rodici, jeho mladsi sestrou a tchanovou matkou. pozdeji asi po desetiletech dostali prideleny byt v Bohnicich a narodila se jim tam druha dcera. Tam pak bydlela pozdeji s obema dceramy, jejich manzely a prvni vnuckou, pozdeji i vnukem a dalsi vnuckou.

Ale teprve dlouho po tchanove emigraci kdyz se ve Svycarsku pavlovi narodil bratricek mladsi nez jeho mladsi vdera se dozvedeli, ze jeji tchan byl uz od konce padesatych let rozvedeny a porad zili ve spolecnem byte.

Snad jsem to nenapsal moc zmatene.

Ja vím, bylo překvapující kolik lidí se vešlo do jednoho malého bytu. Ale žít spolu a být rozvedeni, tak to vlastně nebylo vůbec žádné řešení. Pokud se manžele nesnášeli, tak to vlastně muselo být peklo.