Občas se stane, že člověk něco řekne správně a zákazník to špatně pochopí.

Bavila jsem se s jedním známým, je řidič autobusu.

On: Všimla sis, že když je v autobusu víc lidí, že je tam tepleji?

Já: Samozřejmě.

On: Víc dejchaj, okna se opotí.

Já: Ano.

On: Minulej tejden se mnou jela jedna ženská. Řekla, jestli bych nemohl víc zatopit. Tak jsem jí řek, že musí víc dejchat a ona si na mě stěžovala.

I to existuje. Zákazník: vy mne obvinˇujete, že kradu. Já trpělivě: Říkám, že jste neseskenoval-a nějaké zboží. Zákazník: ne, říkáte, že kradu. Já opět trpělivě: Kdo tady mluví o krádeži jste vy, chcete, abych zavolala manažera, podívají se na video a vy se nemusíte hádat.

Ticho po pěšině.

To je pěkné o tom dejchání

Nejste.

Díky, konečně mi někdo řekl pravdu

Buď vtipná!

Diky, Evi.

Vždy sa pohrúžim do čítania Vašich blogov, Ivanka.

DikyJanka

Jsi správná holka

Jsme jenom lidi Ivi, nebuď na sebe tak přísná. Hezky napsáno.

Vašek

Díky, Vašku

Jsem rád, že je to dávno za Vámi. Ale napsala jste to dobře.

Stále je něco před námi, některé situace se opakuji

Když je člověk pod dlouhodobým tlakem, chybky prostě přijdou a touha po spočinutí a lidském teple roste.

Zákazník není od toho, abych na něj přenášela svoje "blbé nálady", to jsem si tenkrát uvědomila.