"Jsem polyamorní,"

sdělil mi chlap, který se mnou seděl v restauraci u stolu. Bylo to naše druhé rande a on mi už na prvním setkání fascinoval, proto jsem se s ním sešla i podruhé. Měl modré oči,

kterými mne dokázal přitáhnout a vtáhnout do svého nitra. Když k tomu přidáte podmanˇující a charistmatický hlas, byla jsem jako když mne očaruje. První rande mne okouzlilo, a tak jsem si na druhé rande pořídila zelené pouzdrové šaty, přestože jsem spíše džínový typ, ale co bych neudělala proto, abych ho co nejvíce zaujala. Když jsem se na druhé rande připravovala, tak jsem se málem vznášela. Tmavé vlasy jsem si rozpustila, už jsem je neměla tak dlouhé, jako dříve, sahaly mi jen k ramenům, ale myslím si, že i tato délka ladila s mým oblečení.

Naše druhé rande, se opět odehrávalo v restauraci. On byl sportovní typ chlapa, s opálenou pletí a blondˇatými vlasy, které mu chvílemi zesvětlovalo slunce v podzimním dnu, které se v restauraci opíralo do skleněných oken.

Všechno šlo tak, jak jsem předpokládala, byl milý a pozorný, než řekl tu osudovou větu:

"Jsem polyamorní."

Slovo jsem neznala, nesetkala jsem se s ním a nevěděla jsem, co znamená. A protože jsme se před tím dobře bavili a žertovali a smáli se, napadlo mne opět zažertovat:

"A já jsem zase kleptomanka a také ti o tom neříkám."

Moje přiznání ke kleptomanii naštěstí nevzal vážně.

"Jsem opravdu polyamorní," vedl si svoji tvrdohlavě a vypadalo to, že se tohoto slova jen tak nezbavíme a já budu muset s pravdou ven, že nevím o čem mluví. Přesto jsem zkusila další vtip:

"Doufám, že to není pohlavní nemoc a že se to nechá léčit."

Zasmál se, všechno na něm bylo perfektní i ten usměv měl okouzlující.

"Nikdy jsi o tom neslyšela?" uhodl, odhalil mne.

Zavrtěla jsem hlavou. Bylo mi jasné, že právě ztrácím svou lásku, protože nejsem natolik vzdělaná, abych s ním mohla vést hovor na urovni.

Chvíli přemýšlel, než na mne vybalil polopatě: "To znamená, že můžu milovat a mít intimní vztahy s více lidmi současně." 

Na židli jsem se zavrtěla, posadila jsem se vzpřímeně, jako by ztuhle. A sluníčko neustále laškovalo v jeho vlasech a já jsem nevěděla, co mu mám na to přiznání říct. Rozpaky se mi potily dlaně.

"Je to tak," podíval se na mne a čekal nějakou reakci, ale já nic. Pokud jsem opravdu v šoku, tak nemám vůbec žádné reakce, jsem nečitelná a on si moje mlčení vysvětlil jako souhlas, že v našem vztahu, i za těchto podmínek, budeme pokračovat.

"Chtěl jsem ti říct, že už mám jinou partnerku, ale ty se mi líbíš a pokud s tím budeš souhlasit, tak spolu můžeme mít sex," vysvětloval dál. Myslel si asi, že jsem uplně natvrdlá a nepochopila jsem tu větu, že mu nedělá problémy lézt do postele od jedné osoby ke druhé.

Konečně jsem se zmohla na odpovědˇ:

"Dříve se takovým chlapům říkalo: děvkař a dneska se tomu říká: polyamorní?" nebyla to reakce, jakou on očekával. Významně pozvedl obočí, když mi odpověděl:

"Mezi podváděním a polyamornií je rozdíl v tom, že partnerka o tom ví a že s tím souhlasí. Nepodvádím ji," nesouhlasil s mým osočením.

"Souhlasí s tím, abys lezl jiným ženským do postelí, aby tě neztratila?" a stiskla jsem rty, abych spolkla tvrdá slova, abych toho neřekla víc. Protože to je jeho život a také jeho partnerky...

Pohlédla jsem na hodinky a sdělila mu: "Obávám se, že už s tebou nemůžu zůstat, spěchám domů, musím nakrmit svoje i sousedovic kočky, jsou určitě hladové."

A zvedla jsem se rychle, tak rychle, že jsem překotila i sklenici s vodou, která stála na stole. Naštěstí sklenice nebyla plná. Na stole zbyla malá loužička.

Ušklíbl se: "Škoda, mohli jsme spolu mít asponˇ sex, třeba by se ti to líbilo...," zarazilo mě, jak se jeho hlas změnil. Už mi nepřipadal charismatický a neodolatelný, ale manipulativní a oplzlý. Až se mi z něj udělalo špatně.

"Kočky čekají," vyhrkla jsem spěšně, bála jsem se, že se pozvracím, takový hnus mě zachvátil. Ještě narychlo jsem vytáhla z peněženky peníze a položila je zrovna do té rozlité loužičky na stole. Ale byla jsem ráda, že jsem se trefila a vystřelila jsem z restaurace. Musela jsem ven, na vzduch.