A já čekala velké svatební veselí...

Ale nakonec to taky dobře dopadlo... ...i když jak pro koho!

Pěkně napsáno, zasloužená karma

Casto z nazvu prispevku uhodnu jak to skončí, a preskocim k poslednímu paragrafu....Pri čtení Vašeho příspěvku, jsem byl nejen vedle jako jedle, ale četl od zacatku az do konce.

Ach, vy ženy! Jak jiskra nepřeskočí, ani ďábel skóre neotočí. To my, muži, jsme i v takovýchto případech zcela nelákavého protějšku schopni alespoň občas soucitného charitativního sexu

Já se omlouvám, ale čekala jsem jiný konec příběhu. Je to smutné, někoho několik měsíců tahat za nos

Nemyslela jsem si, že ho tahám za nos, on nikdy neukázal, že by očekával víc a já jsem si myslela,že naše kamarádství je to, co i on potřebuje. Dneska to také vidím jinak, ale tenkrát jsem na tom fakt byla mizerně a trpělo se mnou i moje okolí.

„Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla!“

Přesně tak, Pištu jsem si měla vzít, znáte nějakého????

Ivi, jak k jídlu, tak k dílu?

To jsem zapomněla tenkrát mu dát k plusu

Moc krásně napsaný Váš životní příběh. Nemohla jsem se odtrhnout. To by bylo na knihu, nebo na malou povídku o padesáti stranách. Trochu ty pocity znám, jeden si myslí, že ten druhý to cítí stejně. že je to jen o procházkách a pocitech nebýt sám a ouha, on to má jinak. Opravdu moc pěkně jste to napsala. Zkuste román

Díky, netroufnu si...

Ivano, zajímavé

Díky, Horse. Krásný den.

Když spolu dva umí mlčet, je to krásnější, než když pronášejí tisíce slov

Dneska už to také vím. Tenkrát jsem si myslela, že je tomu jinak