Dokud je v srdci lítost, pláč, zloba, nenávist tak člověk trpí a bolí to ...ale když tyhle stavy vystřídá lhostejnost tak to jde potom už správným směrem k uzdravení. Jen se k tomu dokopat

Když se s odstupem času člověk ohlédne zpět, kolikrát si položí otázku:Jak jsem to mohla snášet tak dlouho?

Je fajn najít sílu jednat sama za sebe, mnoho lidí to nedokáže

Přesně tak, 19 let. Děkuji za přečtení.

Ivanko, to jste napsala krásně. Vím, že se v podobné situaci ocitá každý den spousta žen a věřím, že pokud si přečtou Váš blog, třeba správně usoudí, že jejich život není určený k tomu, aby ho obětovali někomu, kdo si to ani nezaslouží. Život máme jen jeden a na zlomené srdce sádra není.

Smutné, moc smutné, ale jste tu a zdá se,že zase silná

Budu uprimny, Ivano. Prosla jste tehdy tezkym obdobim, pisete, ze jste se ucila citove zemrit. A pritom je moc dobre, ze se Vam to nepodarilo. Respektive mozna podarilo, ale jen vuci tomu jednomu cloveku.

Ivanko, ale už je to pryč, je dobře, jste to napsala. Jste úžasná a citlivá bytost a přeji Vám krásné velikonoční svátky.

krásné velikonoce. D+kuji za přečtení.

Ivanko. Beze slov...............

Je to smutné, ale prošla jste tím a je to za Vámi. A znáte to... "Co člověka nezabije, to ho posílí" To je pravdivé přísloví. Hodně štěstí Vám přeji... A zdravé