To byla Laura Ashley nebo je to shoda jmen?

Podle mne shoda jmen. U nás je to pouze Ashley. Laura Ashley je i v CR a co prodávají?

Tak z tohohle by se mi něco stalo!

Mně málem taky, skákala jsem z kůže.

Četla jsem první část a byla jsem zvědavá, jak to dopadlo. Já už bych měla adrenalin v červených číslech mnohem dřív. Já bych hlavně nevydržela v obchodě tak dlouho, i za cenu že nebudu mít přesně tu ložnici, která mě tak okouzlila.

Jsou tomu zrovna 2 roky, co nám domú přivezli ze známé nábytkové prodejny pod názvem začínajícím na písmeno "A" nové manželské postele, tedy dvě postele vedle sebe, které vytvoří ono známé letiště. A protože kromě matrací nebylo možné do malého panelákového výtahu nic dostat a výnos byl placený, tak nám opravdu všechno vynesli hezky nahoru až do 9. patra bytu. A ačkoliv byla montáž zdarma a když jsme viděli, jak jsou mládenci z "těch schodů na šrot", tak jsme je raději poslali pryč. A protože jsme s mou ženou oba manuálně zruční, rámy postelí jsme si podle návodu s přiloženým spojovacím materiálem za hodinu smontovali sami.

Já si na nábytek taky stěžovat nemůžu, zato jsem opustila svůj oblíbený e-shop. Bydlíme v podkroví, takže automaticky platíme výnos do bytu. Když se stalo poprvé, že přijel řidič sám a předpokládal, že si myčku potáhnu nahoru sama, ještě bych pochopila, že chyba se stát může. Když mi ale volali podruhé "budete zítra doma..." s tím, že zase přijede řidič sám, už jsem byla protivná.

Tak finále tedy zajímavý...

Asi jsem měla štěstí, ale když jsem se před 6 lety zařizovala, tak veškerý nábytek přivezli komplet a to co se montovalo bylo smontováno...

Správně, nedat se! Asertivita se vyplácí :-)

Tak tady mezi zapadonemeckymi revansisty maji firmy dodavajici nabytek tu nejhorsi povest.

No, teda moc velká reklama pro firmu to od nich rozhodně nebyla

Já si myslím, že oni to tak dělají často. Zmíní se o pojištění a už ho tam zahrnou finančně. Kdo má náladu číst každý šroubeček, který tam zapíší.

Se zájmem přečteno a potvrzeno: svět náš vezdejší je všude stejný. – Mimoděk jsem si vzpomněl na naši lekci podobného typu. Nemáme komnat jak na zámku, proto jsme do obýváku koupili před časem dvě sedačky – jednu větší s tofou, jednu menší; obě rozkládací. Když přijedou mladí s vnučkou a jejím boyfriendem, vyspí se u nás relativně pohodlně. – Toho dne byl pátek, když chlapci z dodavatelské služby vynesli zboží do patra, zjistili (jsme), že jedna část neprojde dveřmi. Oni pravili, že mají ještě další dodávky, část sedačky nechali na chodbě o odjeli – s tím, že přijedou další den dopoledne, nábytek rozmontuji ... atd. --- Počkal jsem, až přijede odpoledne syn z práce a poradili jsme si sami, museli na to být dva chlapi. --- Další horor: ještě předtím jsme si nechali v jiné prodejně koberec oříznout na míru, specialista se holedbal: „Žádný problém“ (takoví jsou vždy podezřelí). Poté, co koberec dodali jsem zjistil, že se do místnosti nevejde: byl na jedné straně o půl metru širší. Tak jsem si ho musel opižlat sám. Tož tak.

Myslela jsemsi, že v Čechách je to lepší.