Co se na vojně naučíš, v životě jako když najdeš.

Vypadalo to, že se syn na vojně mnoho neangažoval a kromě zážitků z kuchyně, ve které měl vojíny na výpomoc, si toho mnoho z vojny neodnesl. Naštěstí nezažil ani ponižování od mazáků, když nastoupil jako bažant do kasáren.

Nevím, jestli to bylo tím, že kasárna byla malá a každý tam věděl o každém všechno nebo tím, že než se tam jeden stačil zabydlet, tak už odcházel domů, do civilu.

V Americe asi před třemi roky začal pracovat pro svého šéfa a jeden druhého ještě dobře neznali, tak trochu se otˇukávali. Jeho šéf jednoho dne s mým synem otevřel svoji třináctou komnatu, doslova, dveře, které byly neustále zamčené. Syn byl v šoku, když spatřil jeho sbírku zbraní, Napočítal čtyřicet zbraní všeho druhu, od revolverů až po vojenské zbraně.

"Uměl bys všechny ty zbraně rozebrat, vyčistit a složit je dohromady?" zeptal se syna jeho šéf.

Nevím, jestli to byl "hec" a nebo šéf chtěl opravdu mít svoji sbírku v perfektním stavu. Nevím, jak to bylo a co se šéfovi táhlo hlavou, tato nabídka byla určitě velká výzva pro syna, a proto mu odpověděl, že zbraně vyčistí.

"Co děláš?" byla jsem v šoku, když přijel k nám na oběd a řekl mi, že už několik dní čistí zbraně. Nejdříve jsem si myslela, že si dělá legraci. Ale ne. Každou zbranˇ rozebral, vyčistil, složil dohromady a nablýskal.

Nejenom jeho šéf žasl, ale žasla jsem i já:

"Kde jsi se to, prosím tě, naučil?"

"Byl jsem přece na vojně, né?" odpověděl mi s nadhledem. " Než mě zavřeli v kuchyni, tak jsem prošel výcvikem. A co jsem o zbrani nevěděl, tak jsem si našel na you tubu. Můžeš bejt blbej, ale musíš si umět poradit." zasmál se a nandal si oběd.

A to jsem si myslela, že si z vojny nepřinesl nic do civilního světa a ono zatím: Co se na vojně naučíš...