U nás před několika, lety bydlel v jednom zahradním domku na zahradě (nevím, komu patří) jeden pracovitý "žebrák" uklizel zahradu a za to tam směl prespavat. Taky jsem mu koupila 10 rohlíku a nějaký parky. Měl velkou radost.

Nejsem bezcitná, ale ani naivní. Také nedávám a vůbec se za to nestydím. Žebrající a podobní lidí nepotřebují pomoc a radu, ale chtějí jen a jen peníze.

Naprostý souhlas. V létě mě oslovil žebrák v Karlíně. Že jako potřebuje peníze na jídlo. Odpověděl jsem mu, že očividně má zdravé ruce a že když začne pracovat, brzy bude mít peněz víc než dost. Žebrák se nato stal zádumčivým.

Občas se neudržím a nějakému koupím obloženou housku nebo konzervu pro jeho psa. Jen jednou se mi stalo, že se ta paní netvářila otráveně.

P.S. "Mám šest dětí" mi připomnělo ten obrázek, jak kdosi tomu žebrajícímu dá kondomy.

Kondomy jsou dobrý nápad.

Nemám s těmito lidmi příliš dobré zkušenosti také proto, že u některých chybí sebereflexe. Když už někde žebrám s cedulí - mám hlad, tak dotyčného za dvě tři hodiny nesmíte najít zlitého pod obraz o padesát metrů dále. Bohužel mi jeden investigativní novinář sdělil dost otřesnou věc: že i žebrota je vlastně byznys a jakásí "žebrající mafie" pečlivě hlídá a ovládá lukrativní místa, kam nasazuje své lidi, patřičně upravené nebo spíš "vyšlechtěné", aby působili co nejdojemněji. Psi jsou v tomto směru vítanou pomůckou.

Ostatně si vzpomínám na ještě jednu příhodu, z dávných dob kupónové privatizace. Tehdy mnohahodinová fronta na Slovanském ostrově ochotně pustila mladou ženu s kojencem. Když už se takhle dopředu drala asi šestá, někomu přišlo divné, že děti jsou podezřele stejně oblečené. Opravdu to není výmysl - pravá matka se zachovala velice rychle tržním způsobem a tvorečka v zavinovačce za úplatu zapůjčila, aby dotyčná nemusela čekat.

Souhlasím se vším co bylo napsáno v blogu, možná to vyjádřím hloupě, je třeba možné, že tyto lidi nejsme schopni pochopit, že ta cesta z ulice do zaměstnání je velký příkop pro ně..ne neomlouvám je, jen co když ....

Měla jsem svého bezdomovce. Na Dušičky prodával u hřbitova kytky a svíčky v děsné zimě. Nabídla jsem mu horkou polévku od oběda. Na tu trochu zavolal ještě kamaráda a podělil se. Na Vánoce byl u hřbitova zase, donesla jsem mu cukroví. Příští rok ten pán na mě volal - mám svůj pokojík v domě pro lidi, jak jsem já! Ta jeho radost se nedá popsat ! Byl u hřbitova i další rok. Letos nevím, odstěhovala jsem se, ale držím mu palce. Snad se přes ten "příkop" dostal natrvalo.

To mi připomnělo ten vtip - městem prochází demonstrace a na jejím okraji jde muž s transparentem - Dejte nám práci! Jiný muž přihlížející na chodníku ho osloví - Vy tam, pojďte sem, dám Vám práci! Nositel cedule vyjede - Člověče nešťastná, tady je tolik lidí a Vy si vyberete zrovna mě!

Ale abych nekřivdil, jsou lidé s různými handikepy, kteří mohou být nezaměstnatelní a pak nastupuje charita.

Souhlas, karma.

Naše firma hledá už dlouhodobě nekvalifikované dělníky. A to až tak zoufale, že za každého nabízí dokonce finanční bonus. Nový pracovník si pak může ihned sjednat podnikovou ubytovnu, platba se mu strhne až z výplaty. Požadavek mají vyvěšený na všech okolních ÚP.

Podle tohoto by se zdálo, že buď bude firma rychle uspokojena, nebo v širokém okolí neexistuje jediný bezdomovec, nebo člověk ve finanční nouzi. Omyl, ani jedno, ani druhé. Opravdu podivné.

Ono na jedné straně platí, že kdo v dnešní době pracovat opravdu chce, ten si práci může najít. Ale na druhé straně do ní pak musí taky chodit, protože jinak ho vyhodí. A také existují žebrácké gangy, jejichž šéfové vystrčí pěšáka na chodník somrovat a pak si od něj vyžebraný obnos vezmou. Nicméně u vědomí toho všeho se občas neudržím a někomu něco dám, třeba pouličnímu hudebníkovi, který se aspoň trochu snaží.

Pouličním hudebníkům také dávám. To nepovažuju za žebrání. Něco za něco, ty mě "krásu", já tobě něco na to, abys sem opět přišel.