Každodenní mix….

Věci všední v zemi pro mě nevštědní

budova moderního uminí Melbourne na náboeží Yarry

Nemám chuť, psát dochází mi inspirace a věci se zdají být pomalu všechny nějak všední ale přeci. Nákupy. Zatím jsem tedy moc nenakupovala, ale přeci jen se trochu musím postarat o to co do žaludku, ač musím říct, že se o mě pořád rodina stará. No a taky si každou noc po směně nosím domu malou pizzu, kterou napůl slupnu a o druhou se dělím s bezdomovcem na hlavním nádraží Flinders.

Dá se tu samozřejmě koupit všechno a to dokonce i Evropské provenience. Ve čtvrtek po škole jsme byly se spolustudujícími objevovat krásy centra Melbourne. Tedy krásy jsou to jen pro milující moderní umění, nic pro staromilce evropské starobylé architektury. Je nutno uznat, že Melbourne je mladé město a je to vidět na každém kroku. Všude se dá najít kousek moderního umění od lávky pro pěší, přes skulptury na pěší zóně až po moderní budovy jako je třeba budova Commonwelt bank nebo soustava budov na nábřeží řeky Yarry. Dnes jsem se byla podívat v jedné takové budově i vevnitř.. výstava Evropské cestování přitáhla mojí zvědavost jak je Evropa prezentovaná. Poznatek je jasný: rychle, stručně a zcela vyčerpávajícně. Za 14 dní můžete stihnout Paříž, Londýn, Krakov, Prahu, Mnichov Stockholm a ještě se třeba projedete po Dunaji. Ale to se přeci dá čekat. Za 5500 AUD je potřeba si řádně užít, protože je to přeci zaplacené. Pravda, máte třeba i luxusní kabinu na lodi, která pluje po Dunaji od Bratislavy do přes Rakousko nebo si létáte mezi Petrohradem a Moskvou popř. zapojíte skandinávské metropole. No myslím, že jsem si uvědomila, jak je Evropa malá ..nebo velká? Že stojí za to si jí užít pěkně po kouscích a ne se vrhnout na Evropu a celou jí slítnout. No ale co bych nejraděj udělala já tady v Austrálii… Vlastně to samé. Už jsem dělal researche po cestovkách jak se dá cestovat a co se dá za jakou cenu vidět. Ale je to poněkud dražší, tak budu muset pracovat ještě víc, abych něco viděla...no dneska jsem toho zrovna moc nepopracovala, tak asi budu chudší. Ale kolegyňka mi dohazuje další práci snad i trochu lépe placenou, tak třeba to půjde. No jen nevím, kdy se budu učit tu anglinu. Asi až se vrátím do Prahy, tam budu mít víc časuJ

A tak jsem od nákupů opět utekla jinam…tak stručně, nějak mě moc nákupy neberou, což pochopitelné.Pokud vezmu v úvahu, že není za co nakupovat, tak je to prostě přímá úměra…není za co, aspoň nejsou krámy do batohu…a taky se hledá nejnižší cenu. A tak se pídíte po našich sekáčích, kterých je to pomálu, ale najdou se. Nebo se pídíte po tom, kolik vám kde sleví a kdy bude výprodej a podobně….Ale co mě potěšilo obzvláště hodně, bylo když mi ukázali evropské kolegyňky „Medvídky“. Paráda… tady v Austrálii mají ty báječné německé medvídky, bez kterých si nedokážu představit spokojený život závislýma (kouření jsem se zbavila ale tohle se mi asi nepodaří). Mé milované medvídky jsem hledala už po příjezdu, když mě začala honit mlsná. Zkusila jsem několik želatinových bonbonů australské provenience, ale zdá se, že ona želatinová guma, co tu produkují, je něco lepkavého a nedostanete to ze zubů, takže moje paní zubařko, díky dovozu německých medvídků zůstanou mé plomby neporušeny, neboť nejsem nucena jíst medvědy místní.

No a když jsme u medvědů a jiné zvířeny… už jsem se potkala se dvěma pavouky. Tedy první nebyl pavouk v pravém slova smyslu, byl to jen obleček, ze kterého se nějaký pavouk právě svlékl, ale vyděsil mě tak, že jsem pomalu půl hodiny nemohla popadnout dech…byl asi 5 cm a pěkně pruhovaný a koukal z truhlíku na zahrádce. Další už byl poněkud vetřelejší a Maruška ho zabila doma pod židlí, na které jsem seděla. V životě prý doma pavouka neměli..no zdá se, že ty potvory vědí jak je miluju….takže se hned ukazují v plné kráse…ale byla jsem ujištěna, že se nemusím obávat že jedovatý je vlastně jenom jeden a ten má černou prdelku s červeným pruhem. Bohužel jsem nemohla rozluštit na těle posledního zabitého, zda měl červený pruh, ale každopádně byl černý. No tak snad se další neukáže. Ovšem ten svlečený se ukázat může a tak už chodím po zahradě v gumovkách a všechno prohlížím jen z dálky a pro jistotu se ničeho nedotýkám. Ostatní zvířena se mi zatím vyhýbá, což považuju za zvířecí sabotáž. Prostě ne a ne klokana vidět zblízka...tak bud budu muset do zoo nebo na golf...ano čtete dobře..na golf. Je známo, že golfová hřiště jsou krásně zelená (anglicky „green“ =zelené tedy ještě zřejmější) a to i tady v Austrálii a to je při suchu a teple asi jediné řádně zelené místo, tak proč by ho milí vačnatci nevyužili pro krmení. A tak golfaři mají z Austrálie jedinečné zážitky, neboť na odpališti se vždy nejprve prefují do stáda klokanů aby je odehnali a pak teprve do jamky….