Začátky kouření trávy

Nevím, v kolika letech začínají dnes mladí lidé hulit trávu. My začínali už v první třídě.

Měli jsme svoji partu kluků ze třídy. Chodili jsme do základní školy v okrajové části, kde byly v ročníku dvě třídy. Od první do čtvrté. Dnes to je  kvůli devítiletkám až do páté. Většina z nás chodila do únikového Pionýra-hasičského kroužku. Už ani nevím, jestli se to nejmenovalo mladí požárníci, nebo tak nějak, protože za komunistů nebyli hasiči, ale požárníci. Moc jsem to nepochopil. Také nás většina hrála fotbal za přípravku. Někteří u toho ještě stíhali hokej, tenis, lyžování… Obojživelníci ale po přechodu do žáků většinou končili. Trenéři totiž vyžadovali specializaci jen na jeden sport. Myslím, že to byla blbost, stejně z nás nikdo sportovní kariéru neudělal.

Volné dny, nebo čas před kroužky jsme trávili společnými lumpárnami. Od stavění bunkrů v lese, kde jsme si dokonce rozdělávali ohýnky a pekli jablka v popelu (když si uvědomím, co se mohlo stát…),  až po zkoušení kouření.

Velmi oblíbené bylo sbírání vajglů na fotbale při mistrovských zápasech mužů. Oslintané nezašlápnuté nedopalky se musely nenápadně sebrat a odnést do kouta. Tam si jednou až dvakrát bafnout, samozřejmě bez šlukování. Z fotbalu jsme většinou nic neměli. Hlavně nás zajímali lumpárny, sběr lahví od piva (když nám je chlapi nechali, nebo jsme je ukradli, tak za ně byla koruna) a samozřejmě párek. Protože nikde jinde nechutná uzenina tak dobře jako na fotbale.

Jednou mě táta přistihl, jak sedím na bobku u ochozu a okolo mě oblak dýmu. Zatímco máma z toho mohla mít infarkt, táta se docela bavil. Když si dnes představím po kom všem jsme asi brali do pusy vajgly, nevím jestli se mám smát, nebo se oklepat…

Jednou jsme taky koupili cigarety. Nevím jestli to byly Marsky za 5,- Kč, nebo Mentolky. U nich si cenu nepamatuji. Myslím, že Startky-bez stály 3,50 Kč. Zalezli jsme do lesa a čudili jsme. Nešlukovali jsme, tak nám ani nebylo špatně.

Mezi další oblíbené praktiky patřilo kouření trávy. Přesněji dutých stébel trav. Byla to tzv. „lesní trafika“. Úzké trávy rychle hoří, takže se rychle muselo natáhnout. Nebyly moc dobré, spíše štiplavé. Ale velké tlusté-asi nějaké mrkvovité-stonky se kouřily jako dýmka. Malé jako cigára. Myslím, že se to i vylepšovalo nacpáním senem.

Zatímco v pubertě se jako tráva označovala marihuana, my jako děti kouřili skutečnou trávu. Vzpomínám na to nyní spíše s úsměvem, ale nejlepší by bylo, kdyby děti nekouřili nic. Trávu, marihuanu ani cigarety.