Téměř pro všechny novináře, komentátory a politiky jsem byl před sjezdem velkou neznámou a mé zvolení do čela křesťanských demokratů je velmi překvapilo. Renomovaní znalci poměrů neustále hovořili o favoritce na předsedkyni KDU-ČSL a moji kandidaturu nebrali příliš vážně. A pokud byl zmíněn někdo jiný než Michaela Šojdrová, pak padala jména jako Stanislav Juránek. To značilo, že o reálné situaci ve straně měl přehled skutečně málokdo.
Komolení našeho příjmení je celkem časté, člověk si zvykne. To se může stát, ovšem nesmysly, které jsem se od profesionálů o sobě dočetl, mě upřímně překvapily. Od bulváru jsem čekal leccos, ale to, co se objevilo v seriozních médiích, včetně toho veřejnoprávního, to jsem tedy opravdu nečekal.
Tak jsem se například dozvěděl, že se chci vrátit k lidoveckému „kdo nepracuje, ať nejí“. Dotyčnému panu redaktorovi vůbec nevadilo, že mé výroky překroutil podle těch, které si pamatuje z doby před listopadem 1989. Slogan „kdo nepracuje, ať nejí“ je komunistickým paskvilem, jedná se totiž o překroucení slov sv. Pavla, která jsem skutečně citoval a ve správném významu, tedy: „Kdo nechce pracovat, ať nejí“. Kdo může, ale nechce pracovat, má dostat almužnu, protože je lenoch. Kdo pracovat nemůže, tomu musíme pomoci, nebo se o něho postarat, protože je nemocný, žije s nějakým postižením...
Dozvěděl jsem se, že jsem řezník, či řeznický synek. K rodinné tradici se hlásím, ale takový výrok je jednoduše nepravdivý. Stačí si přečíst moje starší blogy. Řezníky byli moji dědové a praděda. Otec i já jsme veterináři. A to je podobný rozdíl, jako mezi zedníkem a architektem….
V titulku se dočteme „Zabíjel svině na jatkách“. Takový nesmysl poté ze zpravodajského serveru převzal i tištěný celorepublikový deník a jeho komentátor. Veterináři sice projdou rukama zvířata i jejich těla a produkty, ale zabíjení na jatkách jeho práce skutečně není. To je stejný rozdíl, jako mezi řidičem a dopravním policistou. Zaměnit profese a jejich funkce tímto způsobem, to je skutečné umění.
Politologem jsem byl označen za „čistého liberála“. Takový blábol. KDU-ČSL není liberální, ale křesťanskodemokratickou stranou, která nevyznává ani hodnotový, ani ekonomický liberalismus, ale konzervativní hodnoty a sociálně tržní hospodářství, tedy model, který funguje v Německu díky CDU/CSU. Křesťanští demokraté i já v jejich čele prosazuji, abychom byli nesocialistickou alternativou liberální asociální bezohlednosti.
Závěrem vybírám zprávy o „oficiálním kalendáři“, který jsme prý vydali. Krojovaný kalendář členek a příznivkyň naší strany vymyslela a zařídila jedna naše sympatická členka. Několikrát jsem dementoval, že jde o oficiální kalendář křesťanských demokratů. Přesto se to objevilo v týdeníku v titulku, či perexu, nebo i v televizi. Osobně jsem kalendář podpořil tím, že jsem se do něho nechal vyfotografovat a převzal jsem nad ním záštitu. Toť vše. Získal si mě fakt, že jeho výtěžek půjde na pacienty s roztroušenou sklerózou v Domově sv. Josefa v Žírči. Má to upozornit nejen na tuto zákeřnou chorobu, ale i na chybějící víceleté financování neziskového sektoru, který je společně s rodinou a obcí páteří občanské společnosti. Vzhledem k tomu, že s červenokosteleckou charitou spolupracuji už léta a sám roztroušenou sklerózou trpím, pak mě z účelovosti může obvinit jen hlupák.
Na druhou stranu musím přiznat, že je celá řada novinářů, kteří si zasluhují uznání. Jsou připraveni, orientují se, projevují zájem, přečtou si nejen můj blog o Orlíku, ale i ty ostatní a diskuse s nimi je pak na úrovni a korektní. Dokonce jsem zaznamenal, že se mě i dva novináři zastali. Jeden poznamenal, že poslouchat oi a punk, bylo před dvaceti lety nerozlišitelné - dodávám, že jsem zastydlý punker, protože jsem v pubertě paralelně poslouchal i Visací zámek a dodnes si ho občas pustím na plný koule (Snad se zítra nedočtu, že jsem anarchista) - a druhý napsal, že můj bonmot měl svůj vtip a politiků, kteří se nebojí legrace je málo.
Je to těžké, když „nejhloupější redaktor v televizi“, za kterého se jeden z nich sám označil, není schopen pochopit vtip a nadsázku.
Inu, člověk stále sbírá zkušenosti. Závěrem o sobě prozradím, že kromě básní a hudebních textů píši i přesmyčky, z nichž mnohé použila kulturní revue 333 vysílána na ČT2.
To jsem zvědav, co si zase o sobě přečtu.
