Udavači, estébaci, bachaři a ti druzí

Další celebrita je propírána médii, že byla spolupracovníkem StB. Ano, mají smůlu, tito herci, zpěváci a vůbec veřejně známí. Kdyby se něco takového provalilo na Jaroslava Utřinosíka, který byl domovním důvěrníkem, udával vesele a žádal trest smrti pro všechny "škůdce lidu", tak by to v médiiích nikoho nezajímalo. Ale kde  jsou seznamy estébáků, soudců a katů, kteří lidi šikanovali, odsuzovali, mučili a fyzicky likvidovali?

Jistě je potřeba se s minulostí vyrovnat. Ale začít bychom měli už za války, přes poválečný režim  až po padesátá léta. A pak pokračovat.  Grebeníček byl tak dlouho nemocný, až umřel. Případ je uzavřen. Kde jsou seznamy těch, kteří v Domečku a jinde mučili lidi? Kde jsou seznamy velitelů a bachařů z komunistických kriminálů a koncentráků? Na hlavních stránkách tedy ne.

Bude to už 18 let od pádu komunismu, nikoli však komunistů. Podíváme-li se na výsledky, dle starého římského "v čí prospěch", tedy na motivaci sametového převratu, nemůže se vytratit myšlenka, že to nakonec komunistům vyhovovalo. A vyhovuje dodnes.

Z velké části se stali podnikateli. Měli kontakty, zkušenosti, malou konkurenci. A tak ředitelé a náměstci zahodili rudou knížku a zprivatizovali (rozuměj-dostali , protože  měli půjčky, za které ručili tím, na co si půjčili) a volí ODS, protože jsou kapitalisté a privatizace byla podařená (až na ty tisíce miliard, které jsou na exotických ostrovech).

Vládní, stranické a policejní složky si vesele užívají penzí, o kterých se jejich obětem ani nezdá.

Zastávám názor, že od vlády až po tajemníky ONV, měli všichni sedět.  Od let až po měsíce. Ale sedět. KSČ byla zločinecká organizace, a proto všichni z aparátu až po okresní tajemníky měli sedět taky. Navíc se jim měly vyplácet jen minimální penze. Všichni členové měli platit alespoň 10 let vyšší daně. Všichni estébáci měli být zveřejněni. V novinách, na úředních deskách.

Jenže tady nebyla revoluce. Vesele se skartovalo, co bylo třeba. Kdo byl potřeba, ten na vnitru zůstal další léta. Komunisti se vesele smějí, kosmeticky se přejmenovali a jedou dál.

V Německu se denacifikace netýkala všech nacistů. Ale špičky skončili na šibenicích a ve vězení.

Dekomunizace u nás neproběhla. Proto mě další kauzy Nohavicové, Neckáři a Dvořákové rozčilují. Raději je  nečtu.

Vždy se mně zatmí před očima a vidím otlemené obličeje všech těch gaunerů, kteří si v anonymitě užívají spokojených důchodů a zprivatizovaného majetku.