T.G.M.: Státník je mnohem víc, než politik

V sobotu uběhlo 165 let od narození T.G. Masaryka. Proč je T. G. Masaryk neustále připomínán nejen u nás, ale i zahraničí? Není to jen proto, že byl prvním prezidentem našeho státu. Spíše naopak, stal se prezidentem Osvoboditelem, protože byl Masaryk. Prezident, i ten první, je koneckonců politik. Ale T. G. M. byl mnohem víc, než politik: byl státník. A stvořil nejen ideu státu, ale hlavně jeho demokratickou tradici.  

Kdyby Masaryk zůstal pouhým politikem, asi bych jako konzervativní křesťansko-demokratický politik neměl zvláštní důvod připomínat si 165. výročí jeho narození. T. G. M. byl založením socialista a lidovce neměl v lásce, protože v nich viděl katolickou stranu. Katolické církvi vyčítal ono "spojení trůnu a oltáře" z doby Habsburské monarchie.
Jenže T. G. Masaryk zdaleka nebyl pouhým revolučním politikem, kterých se tehdy vyrojilo plno a kteří se bouřili proti starým pořádkům. Bouřit se umí kde kdo a když je starý režim dostatečně prohnilý, dokáže se třeba na vlně negace rychle vyvézt k moci, aniž by nabídl cokoli pozitivního.
Takoví politici v podstatě nabízejí pomstu, přičemž za tímto cílem jdou hlava nehlava a s nikým se nebaví, protože "řeči jen zdržují". Masaryk ale říkal "rozčilení není program" a "demokracie znamená diskusi". Byl státníkem a Demokratem s velkým "D". Proto se na něj nezapomnělo a proto je jeho idea státu stále živá.
Masaryk má jistě svůj díl zásluhy na tom, že v jím založeném státě se sociální demokracie z původně revoluční síly stala státotvornou stranou. Církev, kterou opravdu neměl rád, nezbavil šmahem veškerého majetku, jak to provedli komunisté a jak by to rádi zachovali někteří dnešní "demokraté". Postupoval v rámci demokratické diskuse a podkladem pro dnešní restituce je právě soupis majetku, které církve za První republiky vlastnily a jež jim komunisté zabavili.
Masaryk skutečně dbal na demokratickou diskusi. Prosadil také ústavu, která zakotvila poměrný volební systém, ačkoli byl jinak velkým obdivovatelem USA, které mají systém většinový. Věřil ale, že pro české poměry je poměrný systém vhodnější. Přestože to v prostředí fragmentované politické scény 1. republiky znamenalo zdržování, komplikace a vlády často dlouho nevydržely.
Historie dala Masarykovi za pravdu. Demokratická diskuse, byť komplikovaná, se ukázala být nikoli slabinou, ale předností Československa. I díky silnému demokratickému étosu u nás bylo líp, než ve státech s vládou pevné ruky. Země prosperovala a v HDP na hlavu zaujala 8. místo na světě.
Mám za to, že dnes nemusíme nic nového vymýšlet. Stačí se poučit od T. G. M.: ctít demokratickou diskusi a rozlišovat mezi názorovým soupeřem a společným národním zájmem. Politik umí těžit z rozporů, státník v nich umí nalézt shodu. Masaryk bezpochyby byl velkým státníkem. Dokud se z něj budeme umět poučit, budeme onou silnou demokratickou zemí. Protože stále platí jeho slova: "Státy se udržují těmi ideály, na kterých vznikly".