Škrtat nebo šetřit? Smutné svědectví našich textilek.

Cílem snažení vlády TOP09, ODS a VV nemá být přece škrtání, to má být jen jedním z prostředků k vyrovnanému hospodaření, kde výdaje i příjmy budou v rovnováze.  Tím druhým způsobem je navýšení příjmů. V rodině přece také jenom neškrtáme a navíc plošně.

Náklady na děti necháme stejné, ale nejedeme na dovolenou a nekoupíme si novou televizi. Pokud je to možné, tak i navýšíme příjmy. Moje manželka např. jako zdravotní sestra po práci ještě chodila uklízet kancelář, aby si přivydělala.

Ministerstvo financí by místo tupého škrtání a převádění tíhy státního dluhu na občany, měla najít díry, odkud odtékají příjmy státního rozpočtu. Jedním ze způsobů je zamezení neplacení daní dovozci levného textilu, obuvi a dalších komodit z Číny.

Podle několika svědectví je u nás běžná praxe, že dovozci zboží ze zmíněných destinací až na výjimky neodvádí DPH. Tyto firmy zpravidla žádají o několika měsíční odklad platby daně. Bezprostředně po realizaci importu značného množství zboží firmy ukončují svou činnost a zanikají. Dlužní částky daně tak nemají být na kom vymáhány (případně je tato činnost extrémně obtížná). Je zbytečné dodávat, že jedny a tytéž fyzické osoby následně zakládají další firmu pro uskutečnění následných dovozů (a dalších daňových podvodů).

Výše zmíněné informace potvrdilo několik pracovníků celních úřadů. Je evidentní, že zmíněná praxe u nás skutečně existuje. Z důvodů obav o ztrátu zaměstnání však tito pracovníci žádali, aby nikde nebyla jejich jména.

Občasné přepadení nějaké tržnice celníky nemůže situaci zásadně změnit. Je nutné najít systémové řešení.

Ministr financí by se měl tomuto problému věnovat. O dopadech masivního dovozu z Asie na naše výrobce velmi dobře víme i v regionu. Zmíněný systém daňových úniků v důsledku znevýhodňuje naše producenty v konkurenčním boji na trhu. Desítky zavřených textilek jsou toho smutným důkazem.