Naše paní Kateřina (Jacques)

Kateřina Jacquesová, přezdívaná mnohými „Jau-jau“, díky svému zviditelnění se kauzou před volbami, je mnohým z tohoto důvodu nesympatická a souhlasí s výrokem soudu, že to byla ona, která porušila obecně závazné předpisy, nikoli onen policista. I já mám vůči ní kvůli tomu averzi. V poslední době se však můj názor na ní začíná měnit. Díky Jiřímu Paroubkovi a Pavlu Bémovi.  

 Aniž bych změnil názor na onen policejní zákrok, musím uznat, že jako politička se mi Kateřina Jacquesová líbí čím dál více. Především díky tomu, jak si dokáže poradit se svými politickými mužskými kolegy z opostran. Jiří Paroubek a jeho „paní Kateřino“, na které kontrovala „pane Jiří“, skončilo jasným trapasem a v Lidovém domě se prý panu předsedovi říká Pan Jiří. Obdobně dopadl  i Pavel Bém, kterého dokázala minulý týden na ČT1 klidně, slušně a vtipně ztrapnit jeho vlastními reakcemi. Poukazování na muskulaturu, nepochopení vtipu a nadsázky a očividné bohorovné a arogantní chování poukázalo, jak někteří politici v přítomnosti ženy ztrácejí soudnost i bystrou mysl. Jedním slovem ubohost. 

Nevím, co pány Paroubka a Béma vedlo k takovému oslovení, ale snad to bylo proto, že chtěli dát paní Jacquesové najevo svoji převahu a dostat ji pod tlak. To se jim však nepovedlo a naopak si naběhli. Tato politička, nepoměrně méně zkušená než oni, jim nastavila zrcadlo, ve kterém mohli vidět to, že jsou nazí a ještě mají oslí uši. Předčila je pohotovostí, břitkostí, humorem i korektností.

Ačkoli některé výhrady vůči ní stále mám, musím přiznat, že se mi její vystupování moc líbilo. Jen víc takových političek. I politiků. A nejlépe ve všech stranách. Personální obměna v tomto duchu by jistě naší politické scéně jen prospěla.