V Právu 17.10.2012 Antonín Rašek předvedl, jak málo mnohé elity chápou, co je to vlastně křesťanská demokracie. Nejedná se o žádnou politologickou záhadu, jak sociolog Antonín Rašek uvádí, ale o neznalost či nepochopení, co to vlastně křesťanská demokracie hájí a prosazuje.
Křesťanská demokracie, prezentovaná většinou z více než osmdesáti stran sdružených v Evropské lidové straně, jsou strany křesťanskodemokratické, tedy lidové. Ať už to jsou CDU nebo rakouští lidovci, jedná se o strany středové, popř. strany pravého středu, které prosazují evropskou integraci a sociálně-tržní hospodářství, svobodu, spravedlnost a solidaritu. Ano, solidarita je jedním ze základních křesťanskodemokratických principů. Konzervativní přístup totiž není ani tzv. levicový ani pravicový. Naopak, dělení na levici a pravici stojí za mnohými problémy současní společnosti a v narušení sociální soudržnosti a rozeštvávání jednotlivých sociálních skupin proti sobě.
Odmítání tzv. reformních kroků ODS, TOP09 a STAN totiž není přístup levicový, ale otázka zdravého rozumu. Tato vláda je ostudou pravice, což tvrdím již mnoho měsíců, a nedělá pravicovou, ale špatnou politiku. To přeci neznamená, že bychom nekritizovali stejně špatné kroky levicové vlády. Je mi srdečně jedno, jestli vláda je levicová nebo pravicová, ale jestli dělá kroky ve prospěch občanů, nebo ne. Současná neoliberální vláda, jejíž kroky jsou karikaturou odpovědných a protikorupčních principů, dosáhla zaručeně jediného-nárůstu preferencí a nyní i zisků KSČM.
Zatímco levice se zajímá o ty chudší, méně sociálně postavené, pravice zase o ty bohatší a individuálnější, křesťanská demokracie se zajímá o všechny. Nejde jí o prospěch jedné sociální skupiny na úkor druhé. Nevyznává kolektivismus, rovnostářství ani závist. Nevyznává ani individualismus, sociální nespravedlnost a sobectví. Vyznává křesťanský personalismus a solidaritu, vyznává obecné blaho, chcete-li obecné dobro. Sociální soudržnost je jednou z největších hodnot a také prevencí proti dramatickým sociálním pnutím ve společnosti, z nichž, jak vidíme z historie i současnosti, nikdy nic dobrého nekouká.
Pokud se Antonín Rašek ptá, pak odpovídám ano. Nelíbí se mi přístup francouzských a skandinávských socialistů, stejně jako se mi nelíbí přístup našich vládních neoliberálů. Ano, pravicová vládní koalice by za účasti KDU-ČSL byla jiná, při realizaci současné politiky bychom v této vládě nebyli. Ano, subsidiaritu, která v sobě obsahuje nekolektivistickou solidaritu, hájíme před socialismem i neoliberalismem.
Mnozí ještě neuznali a nechápou křesťanskou demokracii jako třetí svébytný politický proud vedle socialistického a liberálního, jak je tomu běžné v západní Evropě. Také se nesmířili s možností, že KDU-ČSL nebude v žádné vládě, pokud jim koalice neumožní realizovat jejich program. Už vůbec ne, že vládu bude sestavovat sama.
KDU-ČSL je nesocialistická alternativa současné vládě, je představitelkou svébytného křesťanskodemokratického proudu, který nevytrhává z celkového konceptu obecného blaha ani solidaritu, ani odpovědnost. Nepotřebuje se k někomu přidávat, a pokud nenajde shodu s dalšími stranami, pak půjde do opozice. Nyní jde o to, abychom voliče i odbornou veřejnost přesvědčili o tom, že zodpovědná solidarita KDU-ČSL je správným konceptem pro Českou republiku. Krajské volby a našich 9% mandátů a další mandáty pro naše koaliční partnery, naznačují, že jsme vyšli správným směrem.
