Jak jsem nevědomky založil kapelu

Jako mnoho jiných puberťáků, i já jsem v šestnácti  ohmatávat intimní partie slečně poezii. Že ale díky tomu nakonec nevědomky  založím kapelu, tak to jsem tehdy opravdu netušil. 

Z mého snažení zbylo několik sbírek, které rozdávám přátelům, jedno CD z mojí a bratrovy tvorby, vzniklé ve spolupráci s „místním Seifertem! a bardem, již zesnulým  Liborem Volným, který si nás a naše básničky oblíbil. Večer poezie zaznamenaný na CD doprovázely mnou samým zhudebněné, moje i bratrovy, texty. Ale to už je dávno. Přechodem do pracovního života se trochu začalo vytrácet ono extatické vytržení, které nutkavě nutilo mou duši potřísnit svými výlevy další papíry.  

Jednou přišel bratr s tím, že naše kamarádka perfektně zpívá šansony. To byl impuls, abych okamžitě napsal dva texty a dal jí je k dispozici. Jelikož se poté jednou prořekla, že její  bratr jeden z textů zhudebnil, tak jsem ji neustále mořil, kdy si konečně budu moci tento výtvor poslechnout. Uběhl rok, dva, tři  a pořád opakovala, že se k tomu snad už dostane. A tak to všechno vymizelo do ztracena… A najednou se mi ozvala, že založili kapelu a že si konečně mohu poslechnout ono veledílo. Byl jsem pozván na zkoušku. Píseň se, myslím, povedla. Nakonec se z mnoha dalších mnou nabídnutých textů ujal ještě jeden. Ostatní se propadly do propasti zapomnění a místa dvorního textaře se ujal jejich basista.  

Když jsem byl pozván na první oficiální veřejné vystoupení, jmenují se 6 NaChodníku, byl jsem s díky jmenován jako ten, který celé jejich muzicírování spustil. Takto veřejně mě už dlouho z pódia nikdo nepochválil. Trochu jsem se i styděl, jakkoli mě to potěšilo, protože vděk a poděkování nepatří mezi  prodejní hity této sezóny. Do té doby jsem netušil, že jsem to celé spustil vlastně já. Když si totiž kamarádka chtěla konečně nahrát onu píseň a pozvala si k tomu účelu kamarády, šansonování se jim zalíbilo a tak nezůstalo u jedné písně.  

Moji přátelé koncertují, hráli dokonce i v doprovodném programu Jiráskova Hronova. Ta píseň, kterou a kvůli které to vše začalo, se stala jejich znělkou. Sice moje ego trochu trpí, že jsem textařsky uspěl jen ve dvou případech, ale být prvotním hybatelem a mít svůj text za znělku není zas tak špatné.  

Bar Babylon

V přítmí baru BabylonNení nikdy žádný shonSvítí zde modrý lampiónNení sháňka po nikomV přítmí baru BabylonTabákový dým se válíNikdo nic neví o nikomKlid každý host si chválíV přítmí baru BabylonNikdo na nic nezeptá seSpí tu smutků milión Mluví se jen polohlasemV přítmí baru BabylonJe ticha černá skládkaNevede sem telefonZapomnění jsou taksladká

V přítmí baru Babylon…